Předchozí 0137 Následující
str. 134

jmění, jakož i se vší mocností a vznešenější moudrostí. Že se nás máš vyptávati, to všetečně dokládati.

Herodes stoupne, dupne, načež zase sedne: Hrdé nám řeči podáváš! Snad o tom známosti nemáš, že jsme v světě vyvýšení, to císařem potvrzení, jenžto, kdybychom chtěli, vás bychom pobíti směli. Ale tou dobrotou naší, snášíme tu vzpouru vaší. Nežádáme od vás nic jiného, než z vás třech jména každého.

Baltazar, mrzutě, tiše': Baltazar jsem tak řečený, mouřenínský král volený. Sáh» jesti moje město, o tom, králi, věz zajisto.

Herodes: Co pak dále učiníte, o kam tu zmínku činíte! Tu není bo, račte znáti, a jemu chcete dary dáti?

Kašpar: Do Betléma se poptáme, dá Bůh, že se ho doptáme.

Herodes, mírně: Králi slavný a vznešený, vší moudrostí obdařený. Prosíme vás snažně za to, ptejte se bedlivě na to, a když se jeho doptáte, nám též o něm oznámíte, abychom my s dary svými vi našem království vítali, jemu krásné dary dali.

Kašpar odpovídá: My se, králi, pobereme, vás zde Bohu poroučíme. (Králové odejdou na původní místo.)

Herodes chodí dokola, čert přikrčen za ním a za každou odpovědí učiní celý obrat a shýbne ®e ipři tom hluboko. Herodes po každém verši mávne žezlem a vyčká rychlé odpovědi čertovy, na něž se všechno obecenstvo těší.

Herodes: Nejsme jistě potěšení (Čert, posměšně: Jak ty přijdeš k oběšení!), o tom novém narození (jak si se už dávno narodil), po kterém se mudrci ptají, (jak tě dávno malovali). S jakou hvězdou znamenali, (mourovatou), že by se měl naroditi, (ty jsi se měl utopiti), král židovský, u nás býti, (byl tu včera s rancem). Ej, ty Betléme, vráto, (aj, ty dlouhej Franto), nikoliv si nám za-to, (já tebe vezimu za to). Sto tisíc mil země Juda, (bude z tebe hodná půda), z něho má být vojvoda, (z tebe bude psovoda), který má lid spravovati, (a já tebe za uši tahati), maje nad ním panovati, (a já budu nad tebou.) Nepůjde jim jistotně tak, (budem tě do pytle strkat), půjde jim, přísahám, jinač! (zaváženi tě na zádruno). Neb ja.k těch mudrcův dočekáme, (jak uslyšíš, co ti uděláme), všechny mečem zmordovati dáme, (tvoje napřed).

Herodes usedne. Anděl přistoupí k pastýřům, kteří tu u dveří na zemi leželi, bručením, ehrapotem i různými vtipy poblíže stojící obveselovali. Často i čertovi nepovolané obecenstvo venku rozhánět pomáhali. Anděl sekne prutem jednoho po druhém, pastýři pozdvihnou hlavy a anděl zapěje píseň velmi krásnou, vi celém okolí velice oblíbenou: Zvestujú vám radost převelmi velikou. Porodila panna čistotou panenskou krále nebeského, ohvalmež nebešťané pána andělského.


Předchozí   Následující