nad nás hojnější, ovšem jest také silnější. My se jemu zprotiviti1? mohli bysme zbiti býti; pročež já vaší milosti prosím, od té ukrutnosti račte, páni, odpustiti, veselejší mysle býti.

Melichar: Pane Baltazar, prosím vás, odložte svůj hněv na ten čas. Bude-li aiám v čem škoditi, Herodes z nás žerty míti, budeme mít příčinu k němu, (prosou) odplatíme tuplem: (pokyne žezlem) jemu..

Baltazar dupne a říká prosou: Onť mne věru neprestraší. bych s ním měl jíti za vlasy, pročež my navštivme jeho, rád se podívám na něho.

Kašpar: Pojďme již ve jménu Páně, jdouce k jeho ochraně.

Králové stanou před Herodesem a Kašpar postoupne na krok vpřed a počne: Osvícený a slavný králi, žádáme za oznámení, kde by se byl již narodil, král židovský, aby dědil. Viděli jsme hvězdu jeho, od východu slunečného;, která nás až sem přivedla, všude jasně svítíc svedla,. Stoupne zpět k oběma králům.

Herodes táže se sedě, hlasem mocnějším, hlubším, volně, majestátně: Osvícení a slavní králi, že jste se k nám najíti dali, jsme z toho obveselení majíc v srdcích potešení; pročež vás rádi vidíme a dobrého zdraví přejeme, aby to vaše jednání bylo v božském požehnání. Snažně vás o to prosíme, ať od vás o tom přezvíme, jak dávno, co jste. vyjeli a tu hvězdu jste viděli1?

Předstoupí Kašpar a odpovídá rychleji: Třináctý den, co jsme vyjeli a tu hvězdu jsme viděli, pročež jsme hned po ní jeli a ji jsme za vůdce měli! Ustoupí zpět.

Táže se Herodes: Prosím, oznam mi jméno tvé, odkud jsi vyjel a kde město tvé?

Kašpar pokorně: Králi, moje jméno- jest Kašpar, neb mám při sobě tento dar; že se na hvězdách dobře znám, v slavném městě, v kterém jsem sám. Persepolis se jmenuje, odtud a-ž sem cesta moje.

Táže se Herodes druhého: I ty, druhý, oznam, ať z vás teď vědomost mám.

Odpovídá Melichar, tiše, pokorněji: Melichar, králi, jméno moje jest, nebť mám po sobě hojnost slavných měst. Z mosta Guzy, c«: jsem vyjel, až do těchto končin přijel.

' Táže se Herodes černého: I ty, cenný, oznam nám, ať z vás všech, vědomost mám, by jména vaše byla zapsána, ať jsou nám np, věčnost dána.

Baltazar vytáhne meč, dupne a odpoví zlostně, prosou: Slyš, Herodiáši, králi! Ne proto, jsme se sem najíti dali, bychom sebe zrazovali, aneib tebe špehovali. Jsi-li ty Herodes v slávě1? smím to mluvit právě, že jsme tak slávou odění, tři praví králové