synu mému, přemilému, v chudobě narozenému, děkuju z milosti vaší. Tímto příjezdem šťastným buď jména vaše rozhlášena a do končin země snesena. Za toto dobrodiní Pán Bůh vám do brem odmění.

Kašpar: Josefe, šlechetný inuži, budiž tu v ochraně Boží. I ty, přečistá panenko, krále nebeského matko, buď na věky požehnána, od věčného Boha, Pána.

Josef: Pán Bůh rač vás sprovoditi, na všech cestách ochranou býti.

Králové zpívají: 1. Ohtíc, aby sípal, tak zpívala synáčkovi Matka, jenž ponocovala, miláčkovi: Nynej, rozkošné děťátko, Synu Boží! Nynej, nynej nemluvňátko, světa zboží. 2. Na dobrou noc dej hubičku, nynej dítě; kolébat bude matička, nynej tiše! Spí, miláček, umlkněte, andělově, se mnou k Bohu přiklekněte, národové!

Anděl zvěstuje králům: Mudrci, oznamuji vám, byste šli svou cestou jinam. Krom Jerusalema se brali, Herodesa tak nechali, neb zlobivý Herodes, všecko zlé smejšlí o vás dnes. Pročež,' páni, vy jej pominete, jinou cestou pryč se dejte.

Kašpar: Prosím, poslechněte málo, co se nám slyšeti dalo. Anděl Páně s nebe stoupil, ouklady nám zde oznámil, abychom se jinam brali, Herodesa tak nechali; neb zlobivý Herodes všecko zlé smýšlí o nás dnes. Pročež, páni, my jej pomiňme, jinou cestou pryč se dejme.

Melichar: Jistě, páni, žertii není, Herodes o nás zle míní a tak podle naučení, andělského promluvení berme se do našich zemí.

Baltazar: Vědělť jsem já o tom prve, že Herodes myslil mstivě. Pročež toho nebyl hoden, že jsme zvěstovali nad něm, by jsouc nechali tyrana, s hůry jest nám zpráva dána: V jeďme do království svého, čert vzal Herodesa zlého, (odejdou).

Herodes vstane: Jsme divnou myslí sevřeni, majíc v srdcích zarmoucení, kterak tito tři rabští králové, arci naši zlodějové, tak dlouho se nevracejí a nám noiviny nepřinášejí.

Uroň: Ó, králi, nerač se rmoutiti, musím pravdu oznámiti, kterak tito tři rabští králi nad väšnosti zfalšovali. Jinou cestou pryč se dali, na vašnosti zhrdili.

Herodes vážně: po způsobu králů, udělá tři kroky v před při každém verši, obrátí se a okamžik vyčká čertovy rychlé odpovědi, který tu opět se iza ním otáčí, jako dříve. Herodes: Ach, přesmutné mé milé srdce, (Čert:je-li ti zle, uhni se!) Což ty mě trápíš velice, (že máš roztrhané střevíce1?), pro toho krále nového, (taky něco starého), v mé zemi narozeného, (narodil se v mej), který mne zahubit žádá, (že tě svrbí žádal). Ach,