Úpadek lidového stavitelství a pokus o jeho vzkříšení.

Na našem venkově s proměnou hospodářství a novým způsobem života mizejí starobylé dřevěné stavby a s nimi i starožitný nábytek. Již mistr AI. Jirásek v článku »0 českých osadách a dřevěných stavbách« (Sebr. sp. 1896, sv. 22., str. 68. nn.) napsal: »Městská staveni dřevěná domácího rázu českého skoro již zanikla. Jen na vsích, v odlehlých končinách pohorských na severrť a východu našeho království, jsou ještě četná stavení takového rázu. Než i tu věkem chátrajíce ponenáhlu se tratí i bez náhrady, neboť na místě jejích se budují stavení kamenná beze všeho slohu a rázu, většinou nevkusná a při tom všem nevalně pohodlná ...«

Aug. Žalud v knize »česká vesnice« (1919, str. 30.) píše: »Čím dále, tím více roubené stavby staré postupně ustupují novým zděným. Mnohé strávil oheň, jehož nebezpečí bylo vždy pro roubené domy veliké, jiné při netrvalosti svého materiálu sešly věkem; nejednu pěknou stavbu konečně odpravilo neporozumění nové generace a její záliba v novotách...«

Nejnověji (1925) stýská si Boh. Vávro usek v předmluvě k své »Dědině«: »... starobylé statky a chalupy s ozdobnými lomenicemi a pavlačemi, s doskovými nebo šindelovými střechami, tak roztomile zapadlé do přírodního rámce našeho venkova, viděl jsem rok od roku více znesvářené opravami rukou, které již nebyly vedeny láskou k řemeslu a touhou po dokonalé práci, celé části vesnic viděl jsem propadati šablonovitým přestavíbám, kterým na hony byla vzdálena přirozenost a poesie starých českých vesnic...«

Zd. Wirt-h píše tamtéž přesvědčivě přísný, ale spravedlivý posudek (str. 36.): »Pod tlakem racionelního hospodaření a proletarisace venkova průmyslem mění se celý systém života na vesnici, která se valem přizpiisobuje městu. Lid již nevyrábí pro sebe, ale kupuje tovární ná,bytek, lacinější a formálně dokonalejší, v městě. Tím se mění rychle vkus venkova, na-