stává opičení po městském způsobil a stále větší neeliuf k tradici ... vesnice jsou přestavovány bezkaraktemím slohem internacionálním bez osobního půvabu a krajové odlišnosti...«

Toto poznání, vyslovené v uvedených souhlasných úryvcích, proniklo i do kruhů stavitelských, kde se uznává, že venkov nemá nyní svého osobitého stavebního slohu. Dřívější stavivo (obzvláště dřevo, vepřáky, sláma na českém východě) u-stoupilo již skoro docela stavivu tvrdému, a něhož se stavějí nové hospodářské budovy bez zřetele na minulost i na okolí a bez spojení se starými podobami vesnických staveb. Tvrdým stavivem (kamenem, cihlami, taškami) nedá se ovšem napodobiti a vysloviti ráz, a vzhled staveb roubených a došky nebo šindelem krytých, ale nedbalo se namnoze ani starých vzoru na zděných statcích selských, s vysokými štíty, příkrými střechami, přístřešky, valbou, klenutými oblouky nad vraty a dveřmi, šetřilo se na ozdobě, členitosti a malebnosti stavení a nezachoval se ani obvyklý, vhodný a osvědčený materiál (kámen, pálené cihly a červené tašky).

Vidíme dnes ve vesnicích buď nové městské domy, slohu velmi chatrného a bezduchého, nebo nezdařené pokusy jakýchsi »vil«, stavěných docela i z bílých, holých pískových cihel se šedou cementovou střechou, jak si to vyvolil vesnický nebo městský zbohatlík bez vkusu a rozumu. Tyto umělecky nemožné vesnické domy vznikaly pravě tam, kde byly prostředky, aby se mohlo vystavěti stavení vkusné a malebné a kde jen nevědomost stavebníkova a zároveň neteěnost, ledabylost, aneb i ziskuchtivost stavitelova nahradila bývalou rázovitou stavbu padělkem, který znesvářil krajinný ráz na celá století a celé okolí zhyzdil.

Nešťastnou stavbou se také zkazil čistý vkus sousedů, neboť vesnický lid, ponechaný v tom bez rady a poučení, hned rád (nápodobuje něco nového a neobvyklého a pořizuje si podobný padělek ke škodě svého krasocitu i svého měšce. Nové stavební hmoty nemají totiž dosud minulosti, nejsou dostatečně vyzkoušeny a nemohou se nijak vyrovnati osvědčeným stavivům starým (na př. pískové cihly páleným, cementové tašky páleným červeným taškám).

Ještě více a hůře anešvařuje venkovské stavby nedostatek peněz, kdy hospodář- musí chtěj -nechtěj chatrné stavení opravovati a podnikne jen opravy nejnutnější a nejlacinější (po-dezdí kus dřevěné stěny cihlami, pokryje kus doškové střechy taškami) a zase v opraveném stavení žije dále, protože nemohl postaviti nové. To ovšem je také smutné, ale přece spíše omluvitelné, ačkoliv i taková oprava kazí původní stavbu.