Také bývalý svérázný nábytek z venkovských domácností mizí, vynáší se. na půdu, nebo se spálí a do světnic se kupuje trhový nábytek městský, nebo hrubý někdy nabytek vesnických truhlářů bez ozdob, bez ladu a slohu nebo se slohem »moderním« nepochopeným. Zámožní kupují si ovšem k novému nábytku také plyšovou pohovku, městské záclony, zrcadla a j. Každý kus jiného slohu, a pořídí si z toho buď výstavu v »parádním« pokoji, kde nebydlí, nebo sklad v podkrovní světničce, kam se nechodí a sami bydlí po celý rok i s rodinou v úzké kuchyni. Chudší venkované mají třebas jen jednu místnost obytnou a nábytek trhový bývá odřený, popraskaný a rozviklaný, protože není pracován pevně a bytelně jako bývalý nábytek lidový.

Světnice venkovských domácností si nyní také po příkladu městském dávají malovati; pomaluje se všude všecko, čím více, tím lépe a nejstrašnějšími vzory, jaké již v městech vyšly z mody anebo se viifoee ani neujaly. Z těchto vzorů a maleb vycítíte a vytušíte jen jednu pěknou touhu vlastníka venkovské usedlosti: obklopiti se jasnými, světlými a radostnými barvami, jimž duše jeho navykla stálým pobytem ve volné přírodě. Z přecpanosti barev je vsak cítiti jeho přání, aby se mohl honositi nebo předstihnouti svého souseda, který nemá tak bohatou usedlost. Až je člověku úzko u srdce, jak si dovede venkov svá sídla a příbytky, svůj domov, zhyzditi.

V této době úpadku a zkázy lidového1 stavitelství vzniká i mezi staviteli snaha, aby byl vytvořen pro venkov osobitý stavební sloh. Tento nový venkovský sloh by navázal na staré podání vesnické a použil by sice vesměs staviva nového, tvrdého (kamene, cihel, tašek, železa, betonu...), ale řešil by stavbu hospodářských budov, aby nejen vyhovovaly všem požadavkům pokročilého hospodářství dnešního jsouce účelné, pohodlné i úsporné, ale aby byly zároveň i malebné, do svého místa vhodné, starobylým stavbám podobné a měly v sobě zachovány aspoň některé prvky bývalých staveb vesnických.

Zd. Wirth ve spise uvedeném (str. 36.) vhodně praví: .....

»v této době .... vzniká hnutí, které chce vzkřísiti (lidové umění) ne přirozeným vývojem, ale uměle, hnutí svérázové. V oboru stavitelském zasáhli tu s vkusem a samostatnou tvořivostí jenom A. Wiehl, J. Koula a D. Jurkovič...«

Dosud vznikaly ii nás podle vzorů bývalých vesnických staveb buď výstavní statky, lázeňské budovy a horské chaty turistické, nebo měšťanské vily na letních sídlech, tu a tam my-slivna nebo škola. Vlastní stavení hospodářské podle starých vzorů vybudované, bylo možno jen pro zámožné selské zemany .