mně děkuje.« A aby se podíval na toho blázna, sešknálbal se jaksi se silnice, vlezl pod můstek a rozhrnul kde jaké křoví, ale pod rrrástkem nenašel nikoho. Od té doby kýchání přestalo.

Vlkovo vesele. Vlk se ženiť chtěje, nanmvenu maje kozu, krásnu pani. Kooúr był za družbu, stal vysej o službu, mlade-neček zajíček. Jeleň připil krávě z pražného korbele. Krava była rada až ju svrbju zada, že ju pan jelen chce. Kobyła ji řekla: »Maš to štěsti z pekla na ty .milovníky. Ja od vánoc sedim a škaredě hledim, žáden mě nevidí! (Srv. varianty této písně české, moravské a slovenské, Zíbrt, BibliogTafický přehled českých národních písní, Praha, 1895, str. 294: Vlk se ženit chtěje; Vlk se chtěl ženiti).

Komárovo vesele. Komar muchu frejuje, chce se oženiti. Vrabec buty pucuje, chce za družbu býti. Kaśka (čermácek) seče otavu, sikora hraibała, čižek na vuz podáva, mucha utláčala. (První polovici uveřejnil Prásek, Vlastivěda Slezská I., str. 90. Srv. Zíbrt, Bibliografický přehled národních písní, 1. c, str. 196, s odkazem na otisk ze Slámy, Vlastenecké putování po Slezsku, Praha, 1888, str. 406: Komar muchu frejuje.)

Byv upozorněn článkem redaktora »Č. L.(<, otiskuji žádost Že-leznických za propuštění vězňů na velikonoce 1679. Opis uložen v archivu musea železmického.

Vysoce urozenému p. p. Vilímovi Krištofovi Maxmiliánovi, hraběti z Valdštejna, dědičnému pánu na Miletíně, též urozenému a statečnému rytíři panu Kudolfovi Odkolkovi z Oujezdee, pánu na Dobrenicích, J. M. Cis. vzácně nařízeným královským hejtmanům krajským kraje králohradeekého, poníženě tuto přednesené:

Vysoce urození svaté říše římské páni, páni hejtmani krajští, p. p. milostiví, že opět Vaši... tímto poníženým memoria-