z Libunce, z vesnice mezi Turnovem a Jičínem). Otištěno v Českém lidu, L, str. 370, 454, 540, 1892. 5. Jos. Petrák: Příspěvek k dialektu českému na Vysočtě. Český Lid, roč. XX., str. 219-221. 6. Jan Homolka: Příspěvek k nářečí středočeskému. Český Lid, XX.. str. 455. 7. J. Košťál: Lidová mluva na Bydžovsku. (Výroční zpráva G., Praha, Truhlářská ul., šk. rok 1901/2.) 8. J. Kubín: Lidomluva Čechů kladských. (Příspěvek k české dialektologii.) Česká Akad. v Praze 1913. Povídky kladské. V Praze 1909, 10, 14. Lidové povídky z českého Podkrkonoší. Vydala Č. Akademie 1921—23. 9. Josef Pazourek: Lidová mluva na Hoři-cku. Národopisný sborník okr. hořického str. 71—97. 10. A. Kotík: fieč lidu na Novopacku a Hořicku. Sborník okr. šk. rady v Nové Pace, směřující k poznání kroje a lidu I. v Nov. Pace 1912. U. Fr. Trávníček: O českém jazyce. Lidová universita, sv. IX. V Praze 1924.

Oprava.

Na str. 168, ř. 11. shora má býti ve slově trst po r tvrdé jer. Tamtéž ř. 5. shora má býti: odsuto, ne: odsunuto. Tamtéž ř. 21. má být: O této spřežce (»slovese vrdlouhat«). Str. 169, ř. 5. shora: (Pšie-ves). Tamtéž str. 5. zdola: přecházejí od jokmenů, před jo patří měkké jer.

Když přecházeli lidé po můstku za dědinou, vždycky slýchali, jak pod ním kdosi kýchl. S počátku hned nepohlédli, komu se kýchlo, a odpovídali, jak už to bývá zvykem: »Pozdrav Pán Bůh!« Ale kýchání se ozývalo ne jednou, dvakrát, než celá léta, a lidé brzo si všimli, že pod můstkem není vlastně živé duše. Proto už pozdravení nedávali, leda nanejvýš nějaký cizí pocestný. Ale kýchání nepřestávalo.

Až kdysi se válel od dědiny ožraly chlap. A také slyší, jak se komusi pod můstkem kýchlo. »Ale pozdrav ťa (šlehni) kravský ocas!« odsekne chlap pod můstek a jde dál. »Člověče drahý,« volá za ním kdosi zpod můstku, »jak vám to jenom napadlo, děkuju vám, vy jste mě vysvobodil.«

Ožraly chlap rázem vystřízlivěl a hleděl jak hloupý. »To je přeca divná věc,« povídá si »dám takové pozdravení a ještě