Větrné mlýny moravské v politickém okrese litovelském.

Když jsem četl výzvu redakce »Českého Lidu«, abychom sbírali zprávy z míst, kde se ještě udržely větrné mlýny, a to nejen zprávy o mlýnech a jejich majitelích, o jejich stavebních zvláštnostech atd., nýbrž i kresby a fotografie větrných mlýnů a také pověsti mlýnů se týkající, umínil jsem si, že popíši podle možnosti větrné mlýny v politickém okrese litovelském, pokud se ještě zachovaly, a sesbírám aspoň nějaké zprávy o těch, které již zanikly.

Než přikročím k věci, podávám tu několik všeobecných poznámek, jež nebudou snad bez užitku pro sběratele jiné.

Větrné mlýny zajímaly mne od malička a dva z nich jsou trvale spiaty s nevystihlou krásou mých vzpomínek z útlého dětství. Když jsem jako malý chlapec, koncem let osmdesátých a počátkem let devadesátých, poustával velikého draka v polích na Šibeňáku nad svým rodištěm Příborem v okrese novojickéin, ta nejednou, zatím co drak vysoko sebou škubal a zmítal v divokém větru nad žlutými strnisky, toužný zrak nrůj přes osamělou hlídačskou boudu v poli zalétal daleko do jasného modra svěžího srpnového jitra k Libhošti,1) kde kouzlem neodolatelným vábily mne tajemné donquijotské postavy větráků. Vesnice Lib-hošt leží při »tisarské« (státní) silnici asi uprostřed mezi Příborem a Novým Jičínem a oba větráky stojí na »březích« na západ od severního konce vsi (směrem k »Dreigieblu«, jedinému místu, kde z jara bílé kvetly sněženky v mladé zeleni). Mimo to jsou tam ještě (nebo byly aspoň) tři větráky u Hukovic (Hausdorf) a dva u severního konce Bartošovic již nedaleko Odry. Nikdy jsem