cem věku 15. a v první polovici věku 16. hejno jízlivých, kousavých letáků, zdobených názornými dřevoryty, jež navzájem se potírají, zesměšňují podle nekonečně platné pravdy, že více zraní, pokoří a zničí hodavý vtip, karikatura, vystižení stránek ubohých, směšných, nežli bůhví jaké vážné a důstojné důvody, jimiž by chtěl protivník vyvraceti námitky svého soupeře.

Sporná literatura katolicko-protestantská také u starých Čechů bvijela ve století 16. až z míry. V plevách osobních narážek, rozmarných slohových hříček a náboženských třenic zbude málo zrnek skutečně vážných a důležitých. Přes to dlužno tyto sporné traktáty, s obou stran o překot vydávané, čísti, studovati, zejména po stránce kulturně-historickě.

Poučný příklad podává knížka, úhledně tištěná, s obrázkem na listě titulním, pod názvem: »O nové, nevídané a neobyčejné monstranci, s kterouž jeden predykant léta tohoto 1588. v Ea-kousích a v Štyrsku se procházel a lidem posluhoval. A ten predykant v městě Vídni i s tou monstrancí popaden a do vězení vzat jest. (Obrázek, viz reprodukci.) Nyní z německé řeči na česko přeloženo,« bez místa (Litomyšl), 4°, čtyři listy.

Jungmann (Hist. lit. č. IV. č. 550) vysvětluje: »Německy sepsal Georg Scherer, přeložil Maximilian Biber Dr. Awerbek-cius, horaždějovský lékař, mnohými spisy bratrské cd jiných církví se trhání zastaviti usiloval 1590. Diskurs toho Dra Auer-beeka psaný 1593 (Ohlášení bratří v Lesně 1635, str. 128,129,163).«

Proti tomu objasňuje Jos. Jireček (Rukověť liter. č. I. 102, 108), že jméno predykantovo zní: Max Biber, že Auerbeck byl omylem jmenován překladatelem. Knížku jesuity Jiřího Sche-rera, horlivého zastánce zájmů katolických, přeložil Mistr Václav Brosius, rodák horšovotýnský, děkan litomyšlský, pozdější ¦ probošt v Jindřichově Hradci, kdež zemřel po roce 1313. Srv. Zíbrt, Čas. C. Mus. 1913, str. 164, č. 117.

»Luterianská monstrancí M. Maximiliana Bibera. Od dávného času ze všech stran o tomto nynějším 1588. roku mnoho a zhusta bylo prorokováno, že proti jiným předešlým letům velmi divný a cosi divného s sebou přinésti a poroditi má.

Jak mnoho pak a dalece těm praktykářům a hvězdným prorokům věřiti sluší, na ten čas nechci se o to hádati. Než ještě mi se tohoto roku nic divnějšího a směšnějšího nenamátlo, jako ta nová monstrancí, ten utěšený tatrmanček Mistr Hamele, s nímžto jeden luteriánský (neb, jak se oni jmenují) pravdy evangelitský kazatel, minulého postního času v arciknížectví rakouském a v Štyrsku proeessí držel, z pludrhóznů (kalhot s měchatými nohavicemi) toho strakatého maňáska lidem své