Chození se „smrtí".

Chození se smrtí ve Volyni. Několik dní před nedělí smrtelnou chodívají dvě a dvě dívky ve stáří od 8 do 14 let od chalupy k chalupě a nosí v peřinkách zabalenou pannu z hadrů, kterouž ukazují a zpívají: »Intera, intere, milý muži, smrt stojí za dveřmi, drží nůši. Slepá, němá, kolozubá, řekni ty, ženo, že nejsem doma. Smrt přece kráčela do kuchyně, dej Pán Bůh dobrý-tro, hospodyně. Kde pak máš mužíčka, žes tu sama? nebo pak děvečku nemáš doma? Muž můj jel do lesa, to na dříví, kdy on se navrátí, to Pán Bůh ví. Ženo, mlč, ukrýváš ho v komoře, kde on má ustláno bílé lože. Ženuško, ženuško, pusť mne k němu, já dobré líky poradím jemu. Jestli mne nepustíš do komůrky, přelámu já tobě tvé závůrky. Co pak's smrt, co pak's smrt, jsi tak silná, že bys mi závory přelámala? Přelámala já jsem panské zámky, ještě já přelámu tvé závůrky. Knížata, hrabata, potentáti, a jiní mě chtěli panství dáti. iPeněz bych nabrala na tisíce, kdyby já chtěla brát ještě více. Včera jsem procházel louky, pole, dnes již mám ustláno na hřbitově.« — Nebo odříkávají: »Smrt plove na vodě nové léto k nám jede, na červené vejce, na žluté mazance. O ty svatá Markyto, dej nám pozor na žito, na obilí, na zelí, co nám Pán Bůh nadělí. Svatý Petr z Říma nese.flaši vína, abychom se napili, Pána Boha chválili.«

Na Smrtnou neděli v Sedlčanech. Děti nosí stromek, ověšený pouchy (vyfouknuté vejce), ověšený obrázky a zpívají: »Už jsme smrtku zanesly, nové léto přinesly. Nové, nové léto, kde's tak douho bylo? II studánky, u hlubánky sobě ruce mylo. Čím si si je utíralo? Červenýma vejci, žlutýma mazanci. Jaký je to mazanec bez koření bez vajec. Fiala, růže kvísti nemůže, až jí sám Pán Bůh s nebe pomůže. A ty svatá Markyto, dej nám pozor na žito a na všecko obili, čím nás Pán Bůh nadělí. Pochválen Pán Ježíš Kristus.« (Srv. Erben, Písně, str. 68.)

Říkání na Smrtelnou neděli na Zeleěsku u Tábora. Smrt