str. 271
zdraví v tomto domu panímámo vinšujem. Ach. má zlatá panímámo, slepičky vám nesou dávno, pár vajíček nám dají červeně malovaný; při tom taky vinšujem veselé svátky. Zbylo-li jim vod trachtaeí, kus pečeně, nádivky, pár koláčů taky k tomu, my p n dem s radostí domů, pěkně jim poděkuj em, štěstí, zdraví vin-šnjem. (Z Hýskova.) — Velkonoce, velkonoce, kde ste dlouho byly, u studánky, u studánky, nohy, ruce myly. Jaký je to mazanec, bez koření, bez vajec, pajmámo, pantáto, darujte nám pár vajec. (Mezouň.) — Neposílejte nás s prázdnem hospodyňko rozmilá! Snad jste přece pár vajíček na pomlázku zbarvila! Dá-te-li nám pěkné, každé dítko vám upřímně Zaplať Pán Bůh řekne. Darujte nám kus mazance, pantatínku přemilý, bychom nn ty krásné svátky také něco užily. Věřte lidé, zlatí, Pán Bůn vám to v hospodářství s úroky oplatí. Až vesele přídeme domů, vysypeme z mošničky, co nám rády uštědřily kmotry, tetky, babičky; oj, to budou kvasy! Vám na zdraví uděláme sobě dobré časy. (Vysoký Újezd..) F. V. Zelenka.
Šmerkust na Vysokomýtsku, V pónc ělí velikonoční obyčejné jesi navštěvování na pomlázku čili na šmerkust. Neodpustí hoch snadno děvčeti, by jí z rána pomlázkou z proutí neb kouskem sladkého dřeva nevyšlehal, což druhého dne s úroky se mu navrátí. Děti chodí s pomlázkou: Dávejte šmerkustu. Červeny vajíčka, nebo bily, šak vám zas slepička snese jiný; za kamny v koutku slepička se popelí, vajíčko se kotrlí; slepička kdáče, pajmámo dávejte koláče! (Šembera, Vysoké Mýto 1845, str. 22-23.) Č. Zíbrt.
Binovačky (dynovaéky) na Poličku n. Metují. (O zvyku choditi s proutky spletenými, ozdobenými mašličkou, viz Zíbrt, Pomlázka se čepejří, Veselé chvíle v životě lidu českého, č. 3, Praha, 1910, str. 57, kdež uvádím binovačky.) O srdce jediné, probuď se v čas, vloni jsem binoval, letos jdu zas. A vloni jste se mně pořád smáli, že já mám kalhoty ušišmany. Já mám kůži pěknou jako kanku černou, to je starkovskyho vydělání. Táta o mě nedbal, šít mně žádný nedal, já jsem mu to kolikrát povídal, že půjdu binovat, že se mně budou smát. Jen se mně prosím Vás nevysmějte, máte-li co, jen mně brzy dejte: Já musím domů jít, bych doma nebyl bit od táty, od mámy, to mně věřte. Vtiak já po letošku, nepůjdu víc, co se vybinuju, nedám jim nic. Do šátku to svážu, jim to neokážu, když se mně vysmí-vaj, nedám jim nic. (Žije pouze v paměti starších lidí.) — Velkonoění čas k nám přišel, v němž má býti každý vesel. Vstal z mrtvých Kristus Pán, jdu pro koledu k vám. Pochválen buď Pán! Ó vy krásná hospodyňko darujte mně vy vajínko, ko-
|
|
