bIskupice, PřečkoviCe a DŮbravy. A. Václavík přičleňuje tu 7, okolních okrsku krojových osady Breznici, Dobrkovice, Ru-dice, Rudimov a Nevšovou proto, že nesou nejvíce shodných prvků s okrskem Klvaňou vymezeným, a celým svým spádem se ztotožňují s dříve jmenovanými osadami zálesáckými.

Kroj mužský i ženský zachoval se dodnes hlavně v Dúbravách, Kelníkách, Hřivném Újezdě a Kanovicích, a již z toho patrno, co píle asi věnováno sbírání, .aby vynikl ráz kraje hodně již znivelisovaného. Jádrem musea jest vzorně uspořádaná »jizba«, jejíž vyobrazení připojeno. Nábytek pestře malovaný aa modrém a zeleném podkladu, pec s kamny, množství skleněných obrázků, dubový stůl, na němž zajímavý svatební »koláč«, koutní almárka a jiné detaily tvoří její výpravu. li stolu dědeček ve starém všedním kroji, nad kolébkou skloněna »baběnka« mírných, stařeckých rysů. Kromě této »jizby« má museum ještě jednu větší síň, vystihující figurínami i exposicemi vitrínovými vývoj kroje v jednotlivých fá-sích. Spatřujeme tu ženu v krátkém kožíškti se starobylou »šatkou« na hlavě. Je to plena, která, se zde tak zove na rozdíl od skutečné »šatky«,, zvané tu »šatou«, »rúškou«, »křupou«, původu ještě daleko staršího, jak ji spatřujeme v boční vitrínce. Tuto »rxišku« nosily vdané, čemuž svědčí i místní lidová, píseň: Za hájem za horu, za zelenu hrušku, přines nám, ženichu, vyšívanú rúšku. Opodál muž v »ižupici« staroslovanského střihu, se čtyřpřaskovým pasem koženým a vydrovkou, nevěsta v »pentlení« a v »úvodnici«, vyloženy tu tři druhy »pentlení« ve svém vývoji. Ženich nastrojen v »župiei«, rovněž s pasem, s kulatým kloboukem »brúskem«, ozdobeným velkou »vonicí«, v čižmách s kovovými »krajůvkami« místo podpatků. Dále vystaven tu družba v černě šňůrovaných nohavicích novějšího tvpu a družka v novějším již kroji.

Nejvzácnější chloubou musea je celá kolekce vyšívaných pruhů z »úvodnic«, které tu zastoupeny, namnoze v unikátech od nejstarších bíle vyšitých typů úžasně pracných a obdivuhodných, až po jemně krémově, bleděžlutě až konečně pestře vyšité. K vůli znázornění vývoje až do samého úpadku, vystaveny tu i technicky a barevně již nemožné pruhy — »úvodnic« nejnovějšího data s bezvýznamnými tkanými výplněmi, místo druhdy tak jemných paličkovaných středních pruhů. Podobně znázorněn vývoj »rukávců« a živůtků ženských, a dětských čepců. Kolekce bíle vyšitých »šatek« (t. j. plen, viz výše), doplňuje názorný obraz o vyspělosti někdejší techniky, vzhledem k níž jsou i nejlepší novější věci poiihým matným od-