venštiny jest podmíněna pevnou gramatickou stavbou jazyka českého, jenž byl od počátku jejím základem a vzorem.

Jádro Pastrnkova souhrnu úvah o slovenském nářečí a různořečí, posavad nikde v této přehledné jasnosti nepodané: Rozmanitost lidových nářečí a různořečí zakarpatských Slováků jest veliká. Jest to zjev, který nikoho nepřekvapuje, .kdo zná nářeční pestrost moravskou a slezskou. Zakarpatští Slováci jsou v té příčině věrnými sousedy svých západních soukme-

3. Typ domků v Zemplíně. Foto: J. Vydra.

.noveů. Příčina jest na obou stranách Karpat táž: hornatost kraje a zvláštní zeměpisná rozloha území, jež nemá velké sou-středivé roviny a přirozeného kulturního ústředí městského.

Z nepřehledné téměř směsice nářečí a různořečí lidových, slovenských až po ruský Užhorod rozložených, vystupují přece tři poměrně větší, zeměpisně spojité skupiny.

První skupina zaujímá tři velké stolice, bezmála čistě slovenské: trenčanskou, nitranskou a bratislavskou, tedy území západní, jež přímo souvisí s Moravou a Dolními Rakousy. Nej-ráznější znak této skupiny jsou jednohlasné délky, jako v slovenštině moravské, na př. božá ruka, mesác (měsíc), pořádek (pořádek), chléb, víra, post (půst), zejména ú v instrum. jednot čísla peknejšú jako dušú.