ského, Matouše Treněinského (Cáká), kdy uherské Slovensko pojmenováno po něm »země Matoušova«.

O stycích Čechli a Moravanů se Slovenskem podali známí vynikající badatelé čeští na základě veškeré až nejnovější literatury směrodatné, nestranné studie: prof, Dr. Fr. M. Bartoš, Čechové na Slovensku v husitském věku (s vyobrazením Nápisu v jasovské jeskyni u Košic, o Janu Jiskroví z- Brandýsa); proi". Dr. Vojtěch Sokol, Jednota Bratrská na Slovensku (se snímkem z Drabíkova Deníku v Nár. museti v Praze a snímkem písma J. A. Komenského z korespondence Komenského, tamtéž); Dr. Fr. Hrubý, Slovensko protireformační.

Tjklivě kreslí Julius Botto ponuré obrázky ze »Slovenska pod jarmom maďarizačným«. Odevzdává pak péro Pavlovi Buj-nákovi, aby pokračoval v líčení »Hlavné prúdy a smery v lite ratúre slovenskej do U. Štúra«. Zasloužilému mistrovi na poli literární historie slovenské, prof. Dru Jaroslavu Vlčkovi, připadl vděčný úkol charakterisovati »Poesii školy Štúrovy.<. Dr. P. Bujnak pokračuje: »Hlavné prúdy a smery v literatúre slovenskej od Ľ. Štúra až po naše dni«.

Jmenované literárněhistorické studie provázeny jsou promyšleným výběrem podobizen spisovatelů slovenských: Ján Hollý, Jan Kollár, P. J. Šafařík. J. M. Hurban, Uudevít Štúr, Svetozar Hurban Vajanský, P. Ország' Hviezdoslav.

Politický oddíl knihy zahajuje Dr. Milan Hodža. »K vývoju slovenskej politiky«, kde pravdivě a přesvědčivě vystihuje praktický, reálný slavismus politiky slovenské. Dojímá svědomitý souhrn všeho, co se na Slovensku dáJo v kruzích vlasteneckých před převratem, za převratu a po něm, s doslovným uvedením všech významných projevů a usnesení. Sestavil článek ten vedle ostatních nadšeným slohem, prohřátým láskou k zemi a k lidu slovenskému, s vroucím přáním »Do lepší budoucnosti v státě československém« redaktor, z. inspektor' Jan Kabelík.

Jak se účastnili Slováci zahraničného boje československého? Odpovídá ve stati »Slováci v našom zahraničnom odboji;< Dr. Ivan Markovia Kriticky rozebírá poměry Slováků vojáků i občanů v Eusku, v západní Evropě, ve Francii, v Italii. Památný jest závěr, kterým zakončuje Dr. Markovič procítěnou, dojemnou svoji vzpomínku: »Videli sme, že sa Slováci uplatnili v našej zahraničnej revolúcii všade a na každom poli. Stalo sa tak v znamení československej jednoty. V tomto znamení sme dobyli víťazstvá na bitevnýcli poliach a dosiahli úspechov v bojí diplomatickom, v ňom sme dospeli k našej národnej slobode a štátnej samostatnosti. Len úprimne precítenou a správne uplatňovanou jednotou československou zachováme a udržíme svoj