Zlatá kniha vědomostí o Slovensku.

Dr. Ješek Hofman, referent Státního úřadu na ochranu památek na Slovensku, popisuje jakožto zkušený odborník »Musea na Slovensku«: museum v Turč. Sv. (Martině, založené od Slovenské Muzeálne Spoločnosti (zásluhy Andreje Kmete a Dr. O. Halaši) a bývalé museum ítáikócK.yho, ďnes státní v Kosici. Župní musea: v Trenčíně, v Nitře, v Ružomberku, v Levoči, v Bar-diově, v Šahách, v Zlatých Moravicích, v Rimavské Sobotě, ve Zvoleni, v Kremnici, v Báňské Bystrici, v Báňské Štiavnici, v Bratislavě, v Komárně. Dvě musea pro přírodní a kulturní obvod Tater: v Popradě a ve Velké. Přírodovědecká sbírka Lékařského a přírodovědeckého spolku v Bratislavě. Báňské museum v Rožnavě. Menší musea městská, místní.

Ve studii »0 slovenské písni lidové« pověděl prof. Dr. Otakar Zich více, než naznačuje nadipis: svoje credo o »lidové« písni vůbec. Píseň »národní« je píseň, kterou si národ oblíbil a kterou zpívá. Leč ne všecko, co národ zpívá, bylo jím samým i vytvořeno. 'Často Ijsoui to písně umělé, které z rozmanitých důvodů znárodněly. Takovou znárodnělou písní je na př. hymna Nad Tatrou sa blýská; ovšem jen její slova jsou umělá, melodie jest lidového původu a byla převzata z písně »U studienky stála, napájala páva«. Podolbně jznárodnělé písně básnili slovenští, hlavně kněží a učitelé; melodie brali buď lidové, nebo je napodobili. Vedle těchto1 umělých písní, vzniklých vesměs v 19. století a lišících se od písní vskutku lidových tím, iže nemaljí jejich prostoty, jisou ještě písně, které lze «značiti jako poloumělé a pololidové. Jejich původci nebyli sice vzdělanci, ale také ne lidé zcela prostí; měli jakési »odborné«, ovšem zcela hrubé vzdělání. Sem patří tak řečené písně kramářské a šumařské (»odrhovačky«). Trpí-li uimělé písně, znárodnělé, většinou jakousi pře-jemnělostí (sentimentalitou), trpí naopak tyto pololidové písně zase zhrublostí (trivialitou). Pravá píseň lidová, to jest ta, kterou vytvořil lid prostý, neučený ani odborně, to jest literárně a hudebně necvičený, 'zau(jímá střed mezi těmito krajnostmi, a proto nás citově uspokojuje. Překvapuje ovšem, že právě tato prostá píseň jest i umělecky tak cenná. Tato skutečnost souvisí