žluklý šotek tiskařský..Nikdo tohoto šotka neviděl, já také ne, ale natropil již na světě hromadu trpkýoli mrzutostí. Já se ne-mnzím, trpkosti necítím, dobromyslně to mrzuté nedopatření šotkovi promíjím. Naopak jsem za to povděčen, že mohu se honositi nejen sám, jak jsem ve svých vědeckých .pracích, samostatně vydaných i roztroušených po časopisech od roku 1886, tedy po čtyřicet let, vždy a všude přihlížel ke Slovensku (viz moje Dějiny kroje, Dějiny tance, Bibliografický přehled národních písní, Staročeské výroční obyčeje, Seznam pověr a zvyklostí pohanských, Veselé chvíle v životě lidu českého v osmi svazcích,

13. Vyšívání na »stehy«.

Máje atd.j atd.). Nejlépe jsem to dokázal, kdy r. 1891 v časopise • Český Lid ('čtoucí račiž sobě všimnouti, že obě písmena jsou veliká na ozinaJčenon názvu čaecpisu, »věnovaného studiu lidu českého v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a na S1 o v e n s k u«), dávno tedy před převratem, přibral jsem kulturně historické i národopisné studium Slovenska do programu nového čaisoipisu! Abych tedy doplnil a nahradil šotkovo nedopatření: »slovenskému národopisu silnou oporou byla vědecká i organisacní práce česká, .zejména od let devadesátých. (Pcizn. moje: čtoucí račiž »obě všimnouti, jakou náhodou šotka tiskařského obě písmena jsou malá, jako by šlo o český lid, v obvyklém slova smyslu, v němž tiskli také spisovatelé slovenští, tedy šotek si začtveračil.) V českém lidu tiskli také spisovatelé slovenští (Holuby a j.).«

Šotka za jeho chybu tiskovou pokárati nemohu. Za to na věčnou paměť zachovám úplný přehled, co »český lid« od let de-