dárce tím důvěrněj víc, a víc dobrořečiti, ctíti a velebiti hodní učiněni byli. Skrze Pána našeho Ježíše Krysta Syna Tvého Jednorozeného, který s Tebou živ jest, a kraluje v jednotě Ducha Svatého po všechny věky věkův, Amen. Milost Boží budiž s námi, okolo nás, i -nad námi.

Tím končí zajímavý tisk tento' z r. 1769 jako tisk »Duchovni prostředek« ... »proti povětří a bouřce« od Jana Fridricha hraběte Waldšteina, býv. arcibiskupa Pražského, vytištěný 30 let před tím a objevený od Zíbrta v archivu Jindřichohradeckém.3)

Ku památkám úcty sv. Jana a Pavla připojuji ještě, že ve Smilkově při cestě do Amoštovic stojí barokové sousoší sv. Jana a Pavla. z červeného1 písikovce v životní velikosti z r. 1761, práce Tomáše Hatláka'1) a v Čisté na Plzeňsku v kapli sv. Anny jsou dva vedlejší oltáře z 18. stol. zasvěcený týmž dvěma »patronům proti hromobití a bouřce«.9)

Touto statí zahajnji v Českém lidu řadu ukázek z literární pozůstalosti oblíbené spisovatelky moravské, Frant. Stránečko, která pilně studovala lidové podání a sama je sbírala, pečlivě zapisovala. Pravda, jsou tu známé věci některé z posa-vadních sbírek (ze Sušila, Kuldy, (Bartoše, Herbena atd.), ale přes to její varianty, zapisované od bystré po

Hra na Pannu Marii. Děvčata usednou na pastvisku vedle sebe v rovnou čáru; jen jedno, »vyptávač«, zůstane státi a počne se u první ptáti: »Kde tu bývá Panenka Maria?« »Vedle.« Tak se táže celou řadou. Každá stejně odpoví, až konečně poslední řekne: »Já jsem to ona.« »Kde jsú ty klíče od nebe?« »Spadly mi do studně.« »Kde je ta studně1?« »Vypili ju voli.? »Kde jsú ti voli?« »Na zlatém poli.« N,a to> vezme vyptávač »Panenku Marii« záruku, několik kroků ji vede a při tem praví: