»Vedu,'vedu andělíčka do zlatého kostelíčka. Andělíčku,klekni!« Když poklekne, ptá se dále: »Smál ses?« »Ne.« »Bil ses?« »Ne.« »Jedľs krupičku?« »Ne.« »Piľs vodičku?« »Ne.« Když se při zodpovídání všech těchto1 otázek nezasmála, řekne jí vyptává«: »Pohlédni třikráte' do nebe a nesměj se.« Načež »Panenka« se zavřenýma očima třikráte hlavu zvedne a z-ase ji skloní, jako by byla do nebe hleděla. Nezasměje-li se ani nyní, zůstane andělem; naopak se stane čertem.

Opět chodí vyptávaě od jedné k druhé a hra se opětuje, až se všech byl vyptal. Konečně se všichni andělé postaví v řadu, jeden druhého okolo pásu držíce; naproti nim čerti, jeden za druhým. Určí se nějaká stružka, položí se několik třísek neb kamenů, které tvoří hranice, a přes ně zápasí zvolené vůdkyně obou stran tak dlouho*, až jedna neb druhá rovnováhu ztratí a hranice překročí, to1 jest, až všecky na trávník spadnou, neboť jak první rovnováhu ztratí, padne dopředu a strhne všecky družky s sebou, padnou však obyčejně na ty, které je přemohly. Veselý pokřik dětí se daleko rozléhá.

Na paní Růžovou. (Hradišťské okolí.) Hra je předešlé podobná. Když si dívky posedají, přijde vyptávaě a volá: Tuky, Cuky.« »Kdo je?« »Kde tu bývá paní Růžová?« Vedle, v;/í knedle.« 'Takto se ptá každé a všechny stejně odpoví, až se u poslední zastaví, neb tato praví: »Tu zůstává.« »Prosím vás, strýčku, možu si jít nakopať křenu, aby starý .nevěděl a mladý nepoznal?« »Možeš.«

Vyptávač napodobí vykopávání křenu a toče se, zpívá: »Už mi ta nožička nebolí, po tom křenovém koření.« Načež se paní Růžová ptá: »Kdes byl?« »V horách.« »Cos tam dělal?« »Šišky sbíral.« »Kdes jich dával?« »Na panský stůl.« »Kdo jich jedl?« »Pán s paní.« »Kady šel's?« »Uličku.« »Koho's potkal?« »Pána Ježíše.« »Go měl v ruce?« »Košíček.« »A co v košíčku?« »Rohlíček.« »Dal ti kúsek?« »Dal.« »Jak's mu řekl?« »Pán bůh naděl.« »A on tobě?« »Pán bůh požehnej.« »Pohlédni třikrát do nebe a nesměj se.« Hra se končí jako první.

Sbírajíc látku ke studii o Vilémovi Dušanovi Lamblovi a jeho rodině (viz Lábkův časopis Plzeňsko a předchozí ročníky Č. Lidu), byla jsem překvapena zajímavým dopisem (konceptem) »hospodářského písaře« F. Lambla v Podsedicích na Dláž-kovsku ze dne 1. XI. 1842. Lambl posílá (Erbenovi?) tuto zprávu: