Hned jak sem se dostal do této krajiny (Litoměřicko n Tře-benic), sháněl sem se po českých zpěvech. Žádal-li sem dívku, aby mi zazpívala, odpověděno mi kolikráte. »Tady u nás tak nezpívají, jako tamhle u vody (Oharky, řeky).« I domníval sem se hned, že .národnost, které se zde, na saminkém přechodu k pouze německým vesnicem, již skoro zcela výhost dalo, v písních lidu zdejšího jistě více nepanuje, a že se mi nedostane úkazů národního ducha z táto části naší milé vlasti. Když sem se však lépe obeznámil, a písničku nějakou u přítomnosti lidu sám pro sebe si zazpíval, poslouchaly děvy, libovaly si to, následovaly mne, a nyní již bez nabídnutí započínávají samy v písních rozkošných.

Hory (lesy) kol Kadhoště oplývaly kdysi houbami. Chci podati názvy, jak valašský lid houby jmenuje. 1. Hřib je dvojí. Chudý a tlustý. Chudý rostě v bučině (les bukový, listnatý), tlustý ve smrečine (les smrkový, jehličnatý). Chudý má stopku tenkú a při pučenu (mägaňu, stisnutí) poznamy, že je v prostředku prázny. Oprotiva ternu hřib tlustý ma stopku pylnu a tvrdú. Barvu maju stejnu. Stopka je bila, kłobuk braunovy (hnědý), ve spodku (podklobuči) je bily. Uroste 20—25 (na päďu) vysoký a klobúk dyž ná 25 cm široký, něni žádná zvláštnost. — 2. Synal. Méno ma ta huba od tého, že po rozlomenu zesíná. Měla by se proto menovať sinal, edem že my täpemy, mluvimy dycky tvrdo: synal. Ma braunovu stopku do červenavá a tmavohnědý klotrák. Dyš se rozlomí, zesyna. Uroste niepší ež hřib. — 3. Smetaňak, ma hnědý kłobuk a pod spodkem je žultý (žlutý), a ji stopka je žulta. Proto ma také meno. Uroste jak synal a chuť ma dobru. — 4. Podlipňák je synalu podobny, edem spodek ma moc červený, žultu stopku. Je též tak velký, taják smetaňak. — 5. Kominár ma dluhu stopku, něni moc velký, hnědý ež černý. — 6. Panny maju bilé žihovane stopky, kłobuk červený. Sul5—20 (páď) vysoké. Rostě edem v březinách. Chuť ma dobrú. — 7. Kozák je hodně panně podobný, vrch má do braunova. Stopku ma těnší. Ostatek je taják panna. — 8. Žam-pijon je u nás od ludi malo známa, a poněkeři ju maju za psarka (psí hubu, jedov. hubu). Já ju ale jim mocej rad. — 9. Maślak či sosňuvka je huba nizká, rostě edem v jiahliču a na pasinkách (pod sosnami a na paloucích). Je celý žultý, ale dobrý, musí ale najprvej slupnuť s kłobuka klizku kožu. — 10. Kuřata au drobne