žulte huby, keře roštu edem v brdeláoh (houfech, »hejnoeh«). Maju obstojnú chuť. — 11. Bába, Když jsem se pídil po Troj. po popisu této huby (u nás se ani už nevyskytuje), odpovídali mi: Bába je hubovitá huba! — 12. Smrž neb smrk se u nás už moc málo vyskytuje. — 13. Střapce »ku žulté střapce a roštu pod jalovcem«. — 14. Horyl, bil. Je to huba bílá, úplně tvrdá, ež p&ď vysoká, klobúk ma velký, ež aji puldruhe>j pádě (30 cm). Vůbec se včil nězbírá, bo páli ež hrůza. Kdysi se to za velkých hladuv jídávalo, ale choť to třikráte vyvařil, furt ta mrcha bea-ďačna palela. Včilej v Kozincu se to edem horylami bělá a ludě edem do tého kopu. Ale počkajte! Pride mor a hlad a budu a j bile horyle ešče dobré,« končil stryk Flořiš Krtebl (f 1923), 801etý stařec, — 15. Kravičky su červené, pul pádě vysoké. Dyš se upeču, su moc dobré. Po rozlomenu teče s nich bilé mléko a od teho to ma méno, — 17. Pňarka; ma těnuneku stopečku, aji klobúk. Ten ma podobu deštníka, Ale lame se. — 18. Kozi cicky su huby barvy namodralej a maju podobu zvonku. Chuť maju ešče obstojnú, ale do Vidňa by se za nimi nehnal. — 19. Hřibule su huby těnke, ale tvrdé a tučné. Podobné hřibům. — 20. Holu-ba.nky sivé su moc dobré huby, edem že lud se po nich zháňa, tož je jich málo. Stopku maju těnku a su barvy do^ zelenkavá.

Zajimavo', že lid všechny houby jedovaté, kromě »mušárky«, jmenuje huby »psí«. Na př. psi kuřata, psi holubánky atd. Psi synal je po rozlomení chuti palčivé. Kterou hubu lid nezná, tu rozlomí. Pálí-li, je psí; pakli nie, je dobrá, Podobně: Psi pod-lipňaky. Střapce su oprotiva jedlým bílé. Jinač jich nepozná. Mušarku zná každý (muchomurka). Psí kuřata su cele krokpo-va,né (tečkované a pálá. Psí holubä.nky, psí nebo divoké hřibule pálí.

Ostatní huby, které nejsou jedlé, lid nejmenuje každou svým jménem, nýbrž celkově: »To su všecko1 psarky!« Lid také si nedávnitiť« a neuzná za pravdu, co sám nezkusil. Vzpomínám si, jak jsme »učili znať žampiony«. Žena jedna ne a ne věřiť, že je to k jídlu a hnala nás- s tím! Až viděla, že služka si labužnicky pochutnává a že se »něotravila z tych bilých psárek«, tož začala také jísti a ji stále a dnes chváli si žampiony.

Hoci deťom je každá čiastka roku milá, predsa však najmilšie je javo, veď vtedy sa najviac ihrävajú a radujú sa volnosti a slobode, ktorú im fialkové, a lastovičie jaro Doskytne.