Aká to veselosť, keď slniečko prvýkrát teplú oko-zasvieti a deti môžu si boso pohovět! Slnko je veľkým dobrodincom detí a ony tiaž ho milujú zo srdca a takto o ňom spievajú:

Slnko! hrej na maše líčko, dáme ti vajíčko. Zabijeme jalovicu,, tebe dáme1 polovicu, ak ti bude málo, dodá ti náš Paľo (Va-ľo, Jano).

Alebo: Slnko, slnko! poď na. naše vráta, dáme ti kus mláta. Ešte kúštek máme, aj to tebe dáme. Upečieme vajce, dáme na okience. Ak neprídeš dnes, uchytí to pes. Hej, Dunčo (Hektor, Pozor atd'.). Za vajíčkom, skokom! Žatým rozutekajú sa deti na všetky strany, a vyčítaný (dítě vylosované za psa) »pes« usiluje sa dochytiť voľaktoré. aby ono bolo psom.

Na slnko vyvolávajú deti: Slnko, slniečko, slnko! Vysutí čím skôr blato! Aby sme sa mohli hrať, do kola si k sebe stať. Až nás budeš dobre hriať, prestaneme hneď kašlať. Slnko, slnko, slniečko, rej ď od nás ďaleko!

Pri vítaní jarného slnka, privítali sme i jaro takto: Chlapci, chlapci, tu je jaro! Nám radosti prinieslo-. Do radu si stávajme, ľavou nobou vykročme, hračka .nás rozveselí, poďme, pojďme sa hráti!

C äst Vitorazska (li obcí), která nám byla mírem saint-germain-ským postoupena, byla zdánlivě úplně německá. Všude německé nápisy, německé školy, německé úřadování. Po připojení jest na Vitorazsku 12 českých státních škol obecných a dvě české školy měšťanské. Z německfrch škol zbyly pouze tři školy obecné (v Krabonož., v Nové Vsi n. L., ve Vyšném).

Ale Vitorazsko' nebylo- nikdy převážně německé. Němci to sami přiznali. V. Kučera v Osvětě 1887 cituje Tagespost v Š t. Hradci 12. února 1887: »Není nikterak znamením, síly Němců dolnorakouských, že nedovedli těchto obcí (vitorazskýeh), jež jsou se tří stran obklopeny německými obcemi, poněmčiti. V hejtmanství Bejdovském nyní právě jako před stoletími obce Německé, Gundšachy, Eabšachy, Švarcbach a Halamky, jsou ryze české a v .několika sousedních obcích, jako v Böhmzeil, Josefischlag, Unter wielandt a Gemünd, tvoří, český živel osminu, až polovinu, obyvatelstva. Velmi mnohé jiné obce mají už české příměsky.«

Roku 1884 podaly dokonce některé české obce Švarcbach (Tušť), Rabšach, Gundšachy (Kunšachy) a Halamky k říšské