neústupná. Ihned poslal pro Buchteleho a oba přátelé, hněvem soptíce, kvapili za Merklem do hotelu. Úředník byl ve svém pokoji sám, když rozlícení občané k němu vrazili. Němec hned zhurta zpustil, vině komisaře, že do mlýna vešel samovolně, a žádal, aby své jednání ospravedlnil úředním nařízením. Merkl chtěl Němce příkře odbýti, ale seznal, že po zlém ničeho nesvede a ohlížel se proto po své legitimaci, kterou prý na stole ležeti nechal. Ale kde nic, tu nic! Průkaz byl pryč a marně ho všude hledal, marně se po něm pídil; rozechvěný Merkl konečně tvrdil, že mu listina byla zlovolně ukradena. Tím podezřením teprve Němce i Buchteleho rozpálil. Aby dokázali, že oni spis neskrývají, svlékli se do nahá a ukrutně spílajíce, sápali se na komisaře. Div prý ho »po staročeskú« oknem nevyhodili.

V sousedním pokoji dychtivě sledoval celou hádku hostinský Piíl s mnoha měšťany, před hotelem pak se nakupil zástup, který rovněž naslouchal strašnému křiku, z prvního patra na rynk zaléhajícímu. Stěží se komisaři Merklovi podařilo rozjitře-ného Němce a Buchteleho jakž takž uchlácholiti a jim uniknouti. Pifl měl již připravený povoz a úředník honem ujel z města, kde tak špatně pochodil.

Po delší době vylíčily příhodu české listy, a to způsobem komisaře Merkla velmi kompromitujícím. Na to se ozvali lito-myšlští zpátečníci v německých novinách, vypovídajíce ve smyslu Němcovi a Buchtelemu nepříznivém. Pak choulostivá aféra zdánlivě usnula a již se na ni v Litomyšli zapomínalo, když u Piílů při čištění hostinských pokojů našli za zrcadlem písemný rozkaz, jímž krajský úřad v Chrudimi ukládal komisaři z Merklů, aby případ mlynáře Němce v Litomyšli vyšetřil. Kdo listinu ukryl, nikdo se nedozvěděl.

Josel Buchtele, jenž byl lidem tajného politického spolku »Repeal«, účastnil se spolu s Antonínem Němcem velmi horlivě veškerého národnostního hnutí v Čechách. Když pak na jaře 1848 Litomyšlané zřídili Národní gardu, zvolen Buchte'e velitelem. Tím octl se ve svém nejvlastnějším živlu, neboť vojenčina bývala jeho povoláním. Utekl kdysi co sextán z Litomyšle, vstoupil dobrovolně k domácímu pluku Gyulai-ovu a stal se časem manipulačním sikovateTem. Nepokojná a prchlivá mysl bránila však dalšímu postupu; i vzdal se Buchtele r. 1838 vojenské služby a vrátiv se do rodného kraje (byl zrozen v Nedošínském mlýně), usadil se trvale v Litomyšli. Žil z malého kapitálu a z výnosu zděděného domu v Kostelní ulici. Občas se blýskl před frontou ostrostřelců, kteří ho jmenovali svým setníkem a na jeho nápadně sličném zjevu nemálo si zakládali.

V řízení Národní gardy uvázal se zkušený vojín Buchtele s,e zápalem neobyčejným a za krátko spořádal tento sbor známe-