graf jménem Löffler. Buditele mu přisoudil notný výprask, ale Löfflerovi se podařilo před zaslouženou výplatou upláchnouti. Od Židovských pecí nastoupen pochod ještě téhož večera, krásného a teplého, po císařské silnici k Běchovicím. Nad Prahou vzplanula rudá záře hořících mlýnů Staroměstských, z Hradčan duněla kanonáda.

Když se naši blížili k Běchovicím, zvěděli od ustrašených venkovanů, že tamější nádraží jest obsazeno vojskem, které se prý chystá utíkající Pražany a gardy škaredě přivítati. Tu bylo dobré rady třeba! Nyní Buchtele dokázal svůj ostrovtip a vojenský talent. Sestavil čtverhran, v první řadě postavil mužstvo s pikami, v druhé řadě mužstvo^ puškami ozbrojené, velel sboru ustoupiti ze silnice a uhnouti polem k Černému Kostelci. Jak so ostražitě brali vpřed, zahlédli najednou muže, jenž slídivě hlavu z obilí vystrkoval. Buchtele přiskočil a radostným překvapením vzkřikl. Poznal mladistvého Jos. V. Frice, svého přítele z »Ee-pealu«. Fric byl na útěku z Prahy. Přidal se k našim a hned navrhoval, aby se okolními gardami sesílili a do Prahy vrátili. Zkušený Buchtele odepřel, namítaje, že se ani na třetinu mužstva, většinou ženatého, spolehnouti nelze, že mnozí již nyní bručí na zbytečný pochod noční, atd.

Opatrně spěli tmou do Kostelce. Gardě popřán zde odpočinek v pivovaře, jehož židovský pachtýř nenadálé hosty zdarma vy-častoval pivem. Fric najal povoz a odjel z Kostelce v průvodu jistého Kubelky a studenta Paula do Českého Brodu. Naše garda ráno 17. června postupovala rovněž k Brodu. S návrší Kostele-ckého uzřeli množství vojska, jež s hudbou ku Praze táhlo. Nyní teprve každý chválil obezřelost Buditelovu: kdyby byl vedl své mužstvo silnicí dále, byla by celá setnina padla vojákům do rukou. Před polednem byli naši v Čes. Brodě. Kozešli se po hostincích a osvěženi pílili pak na nádraží, aby prvním vlakem k domovu odjeli. Jak ale ustrnuli, když se kýžený vlak objevil! Vagóny byly krví potřísněné, v oknech samá zděšená tvář, zoufalé výkřiky a volání o pomoc se ozývaly a na peron vyneseno několik raněných i mrtvých.

Byltě to smutně památný vlak, který husary a pěšáky pluku Latourova v Běchovicích byl napaden. Jeli v něm též dva Lito-myšláci, koželuh Seidl ml. a starý vinárník Tobiš. Ti byli se 6 vozy proviantu vysláni za gardou. Složivše potraviny v Zá-mrsku na vlak, přijeli z večera 16. června do Prahy, právě když nuýny hořely a město již se vzdalo. Nocovali »utři duh« a Časně ráno už byli na nádraží, hledíce se dostat co nejrychleji z Prahy. Ze pak osobní vagóny byly přeplněny gardami a rodinami prchajících Pražanů, vsedli Tobiš se Seidlem do vozu dobytčího. Jen