když měli vůbec místečko a jen když konečně jeli! Netušili, jaké kruté překvapení je v Běchovicích očekává.

Tamější nádraží, jak už řečeno, bylo obsazeno' vojskem. Ledva že vlak stanul, musili cestující na komando důstojníků vystoupiti a gardisté skládati zbraně. A v tom už Latouráci stříleli a podnapilí husaři sekali šavlemi do obecenstva, které za ryku a zmatku zděšeně do vozu zpět se hrnulo. Nepříčetní vojáci počínali si tak zuřivě, že musili být důstojnictvem kroceni. Strašné řeži a panice učinil přítrž kurážný strojvůdce, jenž proti rozkazu vlakem hnul a z osudné štace uháněl do Českého Brodu.

Zde zatím čekali naši gardisté. Spatřivše zpustošený vlak, ztratili někteří chuť k jízdě a rozhodli se pro pěší cestu přes Kutnou Horu, Čáslav a Chrudim; tak Zeman, hrebenář Bryan, mosazník Vrána. Jiní (krom Buchteleho, který se. vydal za Fricem) jeli přece a dostihli bez další překážky a pohromy Čes. Třebové. Odtud spěchali pres »Hory« pěšky do Litomyšle. Jak na-dt'eni a jaří vyšli, tak utrmáceni a sklíčeni se vrátili.

Uplynul rok od svatodušního povstání, když z čistá jasna vyslýchán Josef Buditele pro tajné přechovávání Jana Ned-vídka, jenž v květnu 1849 pro velezradu odsouzen byv, z Prahy zmizel a v Litomyšli ise skrýval. Úřadové hledali Nedvídka u Buditelů několikrát, arci marně, neboť se mu vždy podařilo šťastně uklouznouti. A tu jednoho poledne zastavil v Kostelní ulici krytý kočár, z něhož vyskočil policejní iiředník se strážníkem. Vběhli do Buditelova domu, zatkli hospodáře přímo u oběda, usadili ho do kočáru a z Litomyšle odvezli. Rovněž mlynáře Antonína Němce.

Oba přátelé byli eskortovaní do Prahy a uvězněni na Hradě v bývalém klášteře sv. Jirském. Tam vyšetřováni 16 měsíců pro účastenství na Pražské vzpouře a pro politické přestupky, ale z nedostatku důkazů konečně propuštěni jsou. V zápětí však obviněni byli pro pohanění krajského komisaře pána z Merklů a Buch tele odsouzen na 7, Němec na 9 měsíců tuhé vazby. Odpykali ji ve Svatováclavské trestnici v Praze; ani hodina jim slevena nebyla.

Vrátiv se z kriminálu, prodal Antonín Němec panský mlýn v Litomyšli za 25.000 zl. ve dvacetníkách rodině Feldmannové, a vystěhoval se do Srbska, kdež se mu jako mlynáři výborně dařilo. R. 1868 v době zavraždění knížete Michala, byl Němec nucen Srbsko opustiti, poněvadž prý o atentátu věděl; zanechal krásný majetek v Topčideru svému zeti prof. Všeteěkovi, a vrátil se do Litomyšle. Vystavěl si pod Fortnou nový dům a žil tam, zastávaje úřad starosty obecního statku, všeobecně vážen pro ryzí, neoblomnou a ráznou povahu svoji. Lidé spatřovali v jeho těžké chůzi památku na železnou kouli, kterou v trestnici na řetězu