za sebou vláčel. Vzácný ten vlastenec skonal r. 1881 u věku 73 let.

I Josef Buditele přišel po odpykané vazbě do Litomyšle. Provozoval ve svém domě živnost kořaleční. Byl nešťastně ženat (později od ženy odloučen) a měl jediného syna. Žil samotářsky aż do r. 1866, kdy zahynul cholerou.

Poznámka redakce. Slč. bibliothekářka Náprstkov.a musea B, Čermáková odevzdala redakci Č. Lidu rukopis zvěčnělého svého otce, lékaře v Litomyšli, k otištění. Č. Z.

Redakce: Poklad jazyka českého, kdysi tak bohatý, v dobe nynější ochuzuje se tím, že mizí hlavně ze života venkovského, z dílen řemeslnických, % nářadí starodávného zemědělského, řada zjevů, se zvláštním názvoslovím, často ryze českým a vhodně vystihujícím věci, jez označuje. Moderní technické vynálezy v oborech jmenovaných nahrazují bývalé dřevěné přežilé nástroje, nářadí, moderními stroji užitečnými, urychlujícími postup a jakost práce, jak toho vyžaduje pokrok ve všech oborech. Než se rozloučíme s tím starým »haraburdím«, které musí přirozeně ustoupiti vítěznému pokroku moderní kultury, nezapomínejme na zachování pamětí o těchto vyhynulých zjevech, odhozených, j před zrakem dnešního lidstva teprve upadajících v zapomenutí. Zejména filolog má tu hojnou žeň. Rozproudil jsem v Českém Lidu otázku o větrných mlýnech, jež (nedá se vývoj moderního průmyslu mlynářského1 zastaviti) zaned ouho všecky zaniknou a většinou již zanikly. Sebral jsem mnoho zpráv o nich i vyobrazení. Články hlavně proí. Euig. Stoklasa, Litovle, zachovaly a zachovají v příštích pokračováních před úplným zapomenutím zajímavé podrobnosti. Nestačí jen sbírati zprávy o větrácích. Toužil jsem po úplném, odborném popisu, co tvoří základ staročeských větráků, jak byly sestrojeny, jak mlely a (o to mi šlo nejvíce), jaké byly názvy celkových součástí i jednotlivostí a jaká řeč mlynářská o práci a výkonech větráků. Spojili se k té záslužné práci vážení moji přátelé a spolupracovníci, bratří Fr. Starý, kněz hřbitovní v Prostějově, a architekt Stána Starý v Praze. První popisem, druhý názornou kresbou, zachovají v Českém Lidu paměť již již vyhynulých větrných mlýnů, se všemi rázovifostmi. Česká literatura odborná posavad toho neměla a nemá. —