v rukopisném sborníku s obrazem Světeokého, znesvářeným, jak .naznačeno, rysy pověrečnými, neuvěřitelnou někde naivno-stí či snad lépe řečeno1, nevědomostí a lehkověrností. Oblíbené tehdejší theorie o účinu Sympathie a antipathie u člověka a v přírodě, znalost zvířat, rostlin, nerostů na základě lidového názoru světového s naukou o čtyřech živlech a čtyřech temperamentoch tvoří podklad a bezděky podávají vysvětlení k hojným projevům Světeckého v oboru znalosti přírody, fysiky a chemie podle tehdejšího stanoviska.

Má tedy tento článek vedle pouhého poučení o Světeckého knize Arcana účel ještě jiný, totiž ukázkou touto nakresliti obrázek kulturních poměrů v jižních Čechách v první polovici věku XVIII. Nejdříve dheetne se dívati na Světeckého, jak, jsa ovšem pravým synem doby svojí, si vede při záznamech a výkladech pověr souvěkých. Po této stránce snoubí se v něm charakteristicky houževnatost starých tradic pověrečných s nesmělými pokusy vykládati pověru buď náboženskou naukou o ďábelském kouzlu a protikouzlu ochrany Boží nebo výchovným účelem nebo přirozeným důvodem nebo na konec odhalovati směšnost a beapodsta1 n st zakoivnényeL zvvkiostí pově-reäných.

Čertovo kopýtko vyciťrije Světecký také v lidové pověře tehdejší o durmanu. Kde chce čert natropiti pranici, rvačku, ponouká prý k hříšnému, pověreěnému mínění, že to zaviní ten, kdo svinské jablko1 v ruce drží a v hospodě ke rváčům se postaví. Rozhovořil se Světecký po sousedsku povídavě o bylině, která se německy Stinken- oder Rauch- oder Stechapfel (da-iura stramonium) jmenuje (16). Českého názvu (jak známo, lid dnes jmenuje: durman, panenská okurka, bodlavé, panenské, svinské jablko, ježkova palice, vojenský mák, kravák, máslák, ztřeštěný lilek, bujaěka) nemohl se Světecký tenkráte dopíditi. Roste prý u Třeboně na místech při cestách, kde smeti a rum se vyváží a vyhazuje. Taky se i do zahrad mnohokráte semeno dostane a tam zroste. Jest bylina smradlavá, květ její jest bílý, pěkný, dlouhý, potom, následuje taška se semenem podlouhlá., co malé slepičí vejce, dělí se na čtyři díly. V ní jest semeno, skoro co cibulní, však ale připlesklé, barvy brunátné, když u-schne, když jest ještě v své mošniěce, vyhlíží černé. O tom jde mezi rváči řeč, že, když ho jeden vezme v hospodě a zavře do ruky, že se druzí bez, přestání rvou, dokudž jej v ruce zavřené má, tak že by se práči pobili, kdyby ho dlouho v laice zavřené měl. Jak je ale mezi ty rváče hodí, že hned, jako by uťal, práti se přestanou. Jestli to naturálně býti může, nezkusil jsem toho (potutelně vtipkuje Světecký). Snad když se v to věří, čert po-