může. Ptal jsem se, jak se česky jmenuje, ale dosavade jsem žádného nenatrefil, který by bylinu jmenovati věděl. Notiro-val. jsem to dne 12. apríle 1754... Sobotka ve své knize Rostlinstvo uvádí rostlinu »rváč«, jak prý o děvče, které ji nosí, rvou Sie chlapci a je-li v hospodě rostlina ukryta, hned se poperou. Nastrkají-li ji prodavači do1 zboží, rvou se kupci o překot v krámu. Podle Bartošovy Dialektologie byla by to plavuň (lycopo-dium clavatum). O durmanu jest záz-nr.m Světeckého z lidového podání novinkou.

Nynější zastane" moderní ťheorie v dějinách pověry, že totiž z tak zvaných pověr může se vybrati zajímavá skupina pověr výohovných, jež nevinnou formou pohrůžek proti hříšné pověře odstrašovaly děti a členy rodiny před nepořádkem, nečistotou, lživóstí a pod., budou překvapeni, jak Světecký důvtipně již v době tehdejší vystihl účel některých pořekadel a pokynů hospodářských, zvyklostí zdánlivě pověreěných. Na př. když dobytek nechce jísti (23), vykopej (vlčí) lejko nové dni (na nov měsíce),, zvaž je, vypař žlab tou vodou, bude dobytek zase jísti. Máme za to, že jest zapotřebí častěji i jenom s prostou vodou žlab vypařovati a čistiti, aby nezakysl a dobytku chuť nekazil. Nebo kdyby člověku celý rok na jednu mísu jídlo dával a nikdo by jí nemyl, mám za to, že by špatně po-jedl, leč ryohtářka v Jilovicích, která snad celý rok hrnce nemyje a mýti nedá. •

V týž rozum vyMádá snahou po čistotě a pořádku pově-rečnou vyhrůžku, že se rádi vadí tam, kde se rádi myjí na místech nevhodných, kudy se chodí, kde jen překážejí a ostatním ošklivost budí. Světecký nadepsal stať o tom doslova »Pověra Čechův a snad také jiných pronárodův, když se tu meje, kde se chodí« (16)- Pověra tato. udržuje se podnes mezi lidem českým a Světecký první zapisuje o ní doklad s rozumným rozborem její pravé podstaty: Tak jest řeč při prostém lidu, že se v tom domě rádi hadrkují, vadí a perou, kde se myjí na cestě nebo místě, kudy se musí jíti. Praví, kdo přes ty pomeje jde, že jest k vádě náchylný. Nevím sice, odkud by to pocházelo, ale za to mám, že naši předkové, kteří byli milovníci čistoty, to sobě vymyslili, aby tudy dítky své a čeládku odstrašili, tudy neřád de'ati, kudy lidi jsou přinuceni choditi, jako v prostřed světnice a u dveří, poněvadž to i nepěkná věc jest, s mytím po sednici se roztahovati. Tak bez pochyby předkové naši skrze to chtěli způsobiti, aby se jeden každý po straně a tu, kdo patří, myl a a nečistoty v světnici a jinde, kde má nebýti, nedělal. Protož se to za poveru nemůže vykládati a držeti. Mám toho zkušenost, že když se člověk se studenou vodou umyje,