tečná: »Dej krávě do držky, ona ti dá do dĺžky« (18). Očarovanou jalovici opravil srdcem krtice (49). Podle skutečné prý udalosti vypravuje příběh o krave, od hada poštípané (471), s patrným přesvědčením pověry, jež se vleče od starověku přes celý středověk a podnes udržuje se v evropském podaní lidovém, že totiž had chodí ssát mléko z kravského vemena: Ve dvoře Chote-ckém na panství Třeboňském poštípal had krávu na vemeně. To se jí podebralo, dala se pryč od jiného dobytka, aby nenakazila. Vemeno jí všechno odpadalo a odhnilo. Pak místo, kde vemeno jest, koží se potáhlo a kráva přišla k sobě. Jsouc nějaký čas na obyčejné píci a pastvě, »bujněla tak, že se dvacet zlatých za ni vzalo... Za dvacet zlatých a Světecký výslovně to připomíná na doklad, jak draze tenkráte vykrmená kráva se prodala. Aby jalovice dojila husté mléko, »opravoval« Světecký kouskem úhořové -kůže a kouskem ryby mníka (21). Aby dobytek nezmetal, dával do nápoje seménko z hávek hořkého lupene (23). Když se zvíře na pastvě nebo ve chlévě pomámuo, hojil rozchodníčkem, tučným mužíčkem (23). Rozmanitými bylinami, patrně podle tištěných i psaných verbářů (herbářů) starších léčil, když kráva mléko ztratila (21), když se nemohla oteliti (23) atd.

Melissu Světecký nad jiné květiny miloval a pro zahradu doporučoval. Proto^ se staral o zachování melissy v aahradé (14) několika návody, vysvětluje, že to není pověra, když se často v zahrádce melissové stonky při krádeži voňavých listů řežou, jak zahyne, nýbrž přirozená zkáza její: Mezi prostým lidem i také dílem mezi zahradníky víra jest, že melissa, od nížto ze zahrady se krade, že se tratí a vyhyne. Jest to věc pravdě nepodobná, ačkoliv nějaká antipathie by býti mohla; příčiny toho jsem neslyšel a protož tomu také víry víry nepřikládám,. Ale to bych soudil o té bylině vzácné a k mnohým věcem potřebné, že když ji často pořeže a krade, že se potom babka zkazí, shnije a tak se ztratí, poněvadž babka neb kořen, častěji pořezaný, všechnu sílu vyžene a tím se zkazí. Protož kdo ji chce dlouho zachovati, ten k potřebě všechnu nepořezej, nýbrž několik prutů státi a na semeno nechej a nejvíce dvakráte za léto ji pořezej. Což já učiniv, vždycky kořen neb babku nejenom jsem zachoval, nýbrž i rozmnožil. Kdo ji pak chce sobě rozmnožiti, ten ji několikráte neřezej, nýbrž všechnu do semene růsti nechej. Tehdy za pár let budeš míti z malého keře tak veliký, že z něho celý záhon budeš moci vysaditi. Při tom pozoruj, že se nemusí nechati travou izarůsti, nýbrž od ní vyčistiti, tak aby vždy kyprou zem okolo- sebe měla.. Pozoroval jsem také, že miluje trochu těžkou, hlinovatou zem, v kteréžto1 se více, nežli v jiné rozmnožuje.