Lidové místní posměšky z Dubu u Vodňan.

O letošních prázdninách v Dubu u Vodňan pátral jsem po zůstatcích starodávného života zdejšího lidu. Je toho již úžasně málo, co zbylo a pamětníci, buď nepamatují již dobře, nebo jich už vůbec není. Ještě nejsnáze sběratel dozví se o posměšcích, jimiž obdařila jedna obec druhou. Takový místní posměšek s netajenou radostí sdělí, ale řekl bych, škodolibosti u vypravujícího není. Vypráví vtip pro vtip, ostatně ví dobře, že i o jeho vsi poví někdo z druhé osady něco třeba ještě peprnějšího. Některé ze vtipů jsou hodně hrubé, začasté i sprosté, a většinou bez humoru.

Podávám , veřejnosti abecedním pořádkem sebranou látku. Pokud bylo možno, přičiňuji výklad, proč anebo jak vtip počal, nebo jaké jsou příčiny, z nichž vznikl.

Bohumilickým říkají »půlkaři«, poněvadž kupovávali (když se ještě po domácku hodně předlo) »půlky«. Půlkami zovou se zpředené nitě, z nich bohumiličtí dělali »šerky«.

Dáchovo. Viz Mejkovo.

Dub. Obyvatelům Dubu říkají »koženkáři« a vykládají: V Dubu nosívali, jako i jinde, kožené kalhoty, jež vždy jednou týdně načernili, aby byly ]ako nové. Jednou však se sešlo obecní zastupitelstvo a starosta vykládal, že se již koženky nikde nenosí a že by tudíž bylo hanbou, aby je v Dubě dále nosili. I usnesli se obecní zástupci, že všichni obyvatelé přinesou koženky určitého dne a složí je na návsi u rybníka (dnes je na jeho místě kašna) a tam že budou spáleny, a tím všecky že vymizí. A tak se také stalo!

Kosmo. V Kosmu vyslovují písmeno r příliš silně (brrratře). Proto je nazývají kosemskými dlráteníky. Vypravují o nich. též, že prý chtěli svoji kapličku popostrčit kus dál, a to po hrachu. Nasypali hrách za kapli dozadu a zpředu tlačili. Slétli se však holubi, hrách jim sezobali. Tlačící nevidouce hrách, přestali se namáhati, domnívajíce se, že již je kaplička, kde ji chtěli míti.

Kozlí. Jedna z nejchudších' vesniček zdejšího kraje, leží na kamenitém svahu, políčka ubohá a celý kraj v zimě hojně sněhem zapadává. I tyto poměry neušly lidovému vtipu., ftíká se, že v Kozlí sází se oves (jiné obilí se tu nedaří) sídlem, to jest, že dělají nejprve dírky sídlem a pak do těch dírek že vkládají zrna ovesná, jinak že by ho nezasázeli pro samé kamení. A zajíce prý tam mají kované, ježto nekovaní by po zmrzlém sněhu po svahu nemohli běhat, stále by klouzali a padali. Viz i Mejkovo.