Lažiště. Chtěli-li v Kosmu přestěhovati kapličku, podjali a* Lažišští horší práce. Ti chtěli přestěhovati celý kostel! A to doprostřed návsi. Aby poznali místo, kde až má kostel stát, položili tam starosta a radní své kabáty: až nebudou kabáty vidět, budou pod kostelem a kostel na kýženém místě. Při práci prý se stále pobízeti: »Tvačme, tvačme, abysme kus popotvačivi!« Šel prý za kostelem nějaký vandrák a kabáty ukradl. Když pak po chvíli se radní podívali a kabátů neviděli, domnívali se, že je kostel na kýženém místě a přestali »tvačit«. Také obyvatelům tamním říkali »lažičtí svaci«, ježto si říkali místo švagre »svaku«.

Lštění. Farní ves v horách, z daleka viditelná, a podle kostela »Svatý Vojtěch« zvaná. Lštěnské nazývali »vojtěšskými almužníky«. Farář rozdával místním chudým almužnu (obyčejně zlatku) z kasy chudých, kterýž zvyk v jiných osadách nebyl. Když jsme někam přišly do jiné vsi (vyprávěla mi selka), říkávali nám: »Á, vojtěšští almužníci jdou.«

Mejkovo, Dáchovo, Kozlí. O chudobě těchto tří vesniček, o nichž platí vše, co jsme pověděli výše u hesla »Kozlí«, svědčí toto říkání: »Mejkovo, Dáchovo, Kozlí, to jsou tři vesnice možný, mají jen jedno jehně, to má jen kousek vlny na jednom stehně.'<

Radostice. Radostickým říkají »jehňata«, ježto tam chová-váli hojně ovcí.

Strunkovickým (jež zovou posměšně »řičitkáři«, ježto se tu vyrábějí řešeta), se posmívají, že přede žněmi v hospodě sedí jeden sedlák na třech židlích, a padne-li sousedovi moucha do piva, že řekne: »Vyndej muchu a vypij pivo«. Po žních však sedí tři sediaci na jedné židli a říkají: »Vylij pivo, máš tam muchu«.

Svatomárí. Ves na horském svahu k Vimberku. Svatomář-ským přezdívají zabelkáři. Zabelka je plevel v žitě. Přezrvi-skem vystihuje se chudoba horských polí ve Svatomárí, na nichž pro nepříznivé poměry půdy i podnebí se pořádné obilí neurodí. »Když jsme přišly k muzice, kde byla slabá návštěva, říkaly jsme: Jé, tady je toho málo; no, ještě tu nejsou zabelkáři!«

Vlachovo Březí. Porazí-li (zvrhne) cestou někdo vůz, smějí se mu, že »prodá kůži a zaplatí pivo« (což se děje, porazí-li se dobytče, kdy se kůže s něho prodá, kdežto ostatní se spotřebuje v domácnosti).

Starší ročníky Českého Lidu honosí se zajímavými, původ-nimi sbírkami lidového podání z Dubxu z péra slavisty známého, profesora Masarykovy university, nedávno zvěčnělého, Dra Václava Vondráka, rodáka tamějšího. —