celnice a pole Hrutovská. Na nich byla tržnice. iteka Loučná jmenuje se L-oučnou teprve a poprvé u P. Stránského roku 1G35. Ve starších dobách považována za hlavní tok Loučné řeka Desná a tak se jmenovala řeka ještě od Tržku, čili podle listin až ke hranicím starého Mýta, čili k tržnici na polích Hrutovských. Tržnice byla tedy u Tržku a sem až sahala též pole Hrutovská .,. Veřejná zemská stezka, zvaná Trstenickou, vedla od Svitávky kolem Jimramova a Poličky na Široký důl a poblíž Růžového paloučku na pole Hrutovskáj k tržišti a zemské bráně u Hrušová.

Ročenka Národopisného a průmys'ového- musea Prostějove a Hané, vydává Kuratorium, v Prostějově, 1926, 8°, str. 102, (1). Obsah: A. Gottwald, Dva hromadné nálezy bronzů z Prostějórv-ska. W. Ethen, Jan Spáčil Žeranovský a Frant. Karel Křen (Frant. Zgoda). Spisovatel seznamuje s činností obou autorů, kteří pod rouškou beletrie uměli líčiti starosvetsky život hanácký. V. Janoušek, Tři kapitoly z dějin panství plumlovského (1. O hospodářském stavu za posledních Pernštejnů. 2. Za jakých podmínek bylo získáno Karlem z, Lichtenštejna a 3., jak vypadalo panství po třicetileté válce). J. Khůndel, Levočské letopisy Pavla Zlypivo (jejich poměr k prostějovským kronikám.) Týž, Seznam knih (rukopisů) městského1 archivu v Prostějově. (Rkp. knihy z doby předbělohorské uvádí Ročenka 1924). Dr. J. Mathon, Zpráva o činnosti Památkové komise města Prostějova. Výroční zpráva o činnosti Národopisného a průmyslového- města Prostějova a Hané za rok 1925. S uznáním pročítáme přehled horlivé a záslužné činnosti. Mezi členy v5%o>ru s radostí jsem čítal věrného spolupracovníka Českého Lidu, Frant. Starého, nadšeného sběratele národopisné látky a bystrého znalce lidového života moravského. Také mě potěšilo-, že mezi časopisy odebíranými vidím náš Český Lid. Prostěj ovstká Ročenka potěší vůbec každého pěstitele vlastivědného a národopisného studia. Svědčí o snaživém ruchu sběratelském i vědeckém. Snahy musejní, jak patrno, s porozuměním jsou podporovány od korporací i jednotlivců. Utěšené jsou přírůstky sbírek a jejich zpracování. Kéž oy každé město v Čs'. republice řídilo se zářivým vzorem prostějovského' musea, jemuž přeji ze srdce zdaru a dalšího rozkvětu! Pane Bože, houšť.

Antonín Šorm, Pověsti o českých zvonech, sbírka pověstí, Praha, 1926, 8°, str. 64. Upozorňuji na zajímavou knížku, sepsanou od spolupracovníka Ö. Lidu. V úvodě tklivě uvažuje o významu zvonů pro kulturní vývoj našich osad. Obsah: Původ zvonů: Velký zvon u sv. Víta v Praze. Umíráček Karla IV. Zvon ve vížce u sv. Klimenta v Praze. Zvon Lochmar u sv. Štěpána v Praze. (Srv. zprávu Jeníka z Bratříc v Pamětech, Zíbrt, Bi-