str. 76
log sme slepovali, uďáli sme dva euky a vajsfiš bylo hundrt. Taky asi šest heehtu. Grusi No, traj kilo, cv a j kilo a pár klane; tak ajn styk ajn punt, Chtěli sme slepovat na Grábenvíze, ale je tam moc štrauchu. Tam je to tak pro sakorny. Těch má paehtýř hybu. Já mám taky čtyři neci uštrýkovaný na šlajny. No, jak to, Hojíc, že akorát na šlajny1? To máš tak: V marcu dou liachte, v aprilu peřtle, v máji vajsfiš a v červnu šlajny. Peřtle chytím na ongl a šlajny do sakonra, o vajsfiš nestojím, ty nemají žádnej vert, to je ten nejhorší klump. Ty sem eště nejed. Ty máš Johan legraci. Já bych si taky koupil fiškartu, ale jen tak pro undrholt. Jo, když nemáš kán, tak by tě to brzy přešlo. Ze břehu nic nechytíš proto, že je všude venych vosr, a kde je týf, tak máš šilf. A kdyby si měl kán, tak neumíš na ňom jezdit. No, tj přeci nejni žádné j; kumšt! No, a taky tě nenechá žádnej rajtovat po pláně, protože sou tam nece. Až přestanou jít šlajny, tak můžeš s kánem rajtovat, jak chceš.« Jistě, že zajímavý to rozhovor. Pro rybičku dal by takový rybář život. (Severočeský Dělník 1913). F. Cajthaml Liberté, (Bystřany).
Dobré saně na Bystřičku pod Pernštýnem. Špatně se jezdi v saních, které jsou zhotoveny ze dřeva poraženého za první čtvrti měsíce; nejlepší a nejlehčí jsou saně z březového dřeva, poraženého za měsíčního ubývání. Josef Skulil.
Literární rozhledy.
Josef Kubálek, Tři staré české slabikáře, na Moravě vydané. Otisk z čas. Komenský, 1926, 8°, str. 14. Prof. Kubálek s univ. proí. Dr. J. Hendrichem a proí. Dr. Frant. Šimkem chystá dějiny a kritický výbor slabikářů českých. Tu podává ukázky z chystané důkladné studie. Seznamuje s obsahem a úpravou Slabikáře českého, vytištěného ve Znojmě 1724; v Brně 1725; v Holomouci 1727. Na Brněnském (pod titulem sv. Jana Nepo-muckého) zobrazuje drevorytina hvězdu se sv. Janem Nep., jak vede anděl dítě ke chrámu sv. Víta na Hradě pražském a na hvězdu svatojanskou nad chrámem ukazuje. Vtipně vyobrazen obvyklý »Kohoutek« s učitelem a žákem, kteří kohoutkovi zpívajícímu drží partesy.
Ant. Torníček, Stezka Trstenická a pole Hrutovská, nástin dějin Litomyšlska, Poličská a Mýtska do roku 1265 v Litomyšli, 1926, m. 8°, str. 34. Neúnavný pracovník na poli vlastivědy Li-tomyš'ské pokouší se rozřešiti spornou otázku (H. Jireček, Šimák, Pefcař, Nejedlý), kudy šla Trstenická stezkia ve ispojitosti s Hru-tovem. Dochází závěru: Brána zemská byla na Trstenici. Trste-nicí nazývá se řeka Louěná teprve u Hrušové. Za branou byla
|
