děťátko malé, co jsme my dali Tobě. Buď za to chvála Tobě, náš králi, co jsme my Tobě dali, že jsme ten. slavný hod dočkali.

Narodil se Ježíšek, neměl žádný kožíšek, ani žádný botičky, záblo ho to v nožičky. Pojďte děti k Betlému, k Ježíškovi malému. Přineste mu koláče, ať Ježíšek nepláče.

Koleda, kc^eďa 01 svátcích, dědek bábu vyplácí. Dobře tak, mohla dědka poslouchat.

Koleda, koleda 7. okna ven, až zapřahneš, pojedena. Pojedeme k Betlému, k Ježíšku malému. On tam leží v jesličkách, zavinutý v pleričičkách. Maria ho kolébá, svatý Josef mu zpívá: Jajej, nynej děťátko, ty malé pacholátko. (Lhota u svaté Anny.)

Koleda, koleda dubce, dejte po měchurce! Nedáte-li po mě-churce, dejte aspoň po oříšku, nebo vám udělám dirku v kožíšku. (Lípa, Nikovice.)

V den sv. Štěpána pouští se koňům krev z huby, aby lépe žrali. Žabkou jim škrábnou do patra. (Vačlena, Držkrajov.)

Nekřtěňátka. (Mláďátka.) Jednou šel ženich za nevěstou. Na cestě potkal ženu, která mě? a v ruce dlouhý prut. Před ní běhaly malé děti, které se jmenovaly nekřtěňátka. Jak některé veběhlo na mez, ž'nská je šlehla, a dítě křičelo. Když ji ženich dohonil, promluvila naň: »Pověz mi, kterak já se jmenuji.« Ženich jí odpověděl: »Marie Herebie.« »Kdybys byl neuhodl, byla bych tě roztrhala na kusy.« Ženich, jak to uslyšel, byl skoro bez sebe. Když přišel do domu, kde bydlela nevěsta, spadl potmě ze zmätenosti nad tím, co na cestě viděl, do díže, v níž byl kvásek na chléb a omdlel. Eáno našli ženicha v dĺži ce'ého obaleného v kvásku. Musili ho mýti a práti. Proto nikdy již nechodil tak pozdě. (Mareš, Nikovice.)

Kdo šel o Mláďátkách do služby, míval krátký rok. Kdo na Mláďátka obchodoval, prodělal. (Z Doubravy u Týna nad Vit.)

Nekřtěňátka u Hajdy. Jeden z bývalých hajných na Hajdě u Milevska večer v advent vyšel na zápraží. Rozhlíží se kolem a vidí u nedalekých rybníčků stranou k Veselíčku hemžiti se světýlka, o nichž podle doslechu myslil, že jsou to nekřtěňátka. Ze zvědavosti na ně hvízdl. V té ráně světýlka by1 a na dvorku tak rychle, že hajný v leknutí sotva skočil do-síně a přirazil před nimi dvéře. (Kypetová, Milevsko.)

Sylvestr. Po vsi chodívali u nás muži, oblečení v hracho-vinách, neumělou škrabošku z papíru na tváři, černý papír s homole cukrové na hlavě, staré koště v pravici, zvonek v levici, strašili po vsi i v domácnostech děti i dospělé. Jeden sbíral do pytle dárky, pečivo, uzené, vejce, homolky. Pokřikovali na ně: »P«n Tintěra ze Žďákova chodí po žebrotě!« (Dvořák, Před-bořice.)