Poslamka znamená, že děťátko Ježíš bylo položeno na tvrdou zem. Zaplaceno má býti 12 Otčenáš.

Velká plenka znamená velikou zimu, kterou jest trpěti ráčil. Za tu říká se 10 Otčenáš.

Poduška zmámená tvrdé seno, které hnětlo děťátko a ty nedostatky, které mělo v narození a to -se má zaplatiti 6 Otčenáš a za ty nedostatky snášení.

Poduška malá znamená, že děťátko Ježíš pod svou hlavou tvrdej kámen míti ráčil. Za to říkej 6 Otčenáš a zaplaceno má býti za zaenosti trpělivostí.

Flinky, do kterých bylo děťátko obalené, znamenají dobrovolnou lásku k lidskému pokolení. Za ty odřikati Miserere.

Hlavní plinka znamená jeho dobrotivost a nevinnost čistoty. Za to říkej 10 Otčenáš.

Deka má býti % šarlátu. Ten znamená jeho krvevylití v dětinství při obřizání, a má býti okrášlena perlami. To znamenají Jeho slzičky, které jest vylejvati ráčil při svém narození. V prostředku na tý dece má býti .křížek s pěti drahými kameny. To znamená, co jest trpjeti ráčil od narození, obzvláštně Jeho svatých 5 ran, a tak tu deku zaplatíš 30.4. Otčenáš.

Ta šňůra, kterou má bej.ti kolíbka zavázána, znamená velikou lásku, kterou se k nám zavázati ráčil, dosti činěném (činěním), Svému nebeskému Otci a také též chce při nás zůstati až do skonání světa. Za tu říkej 10 Otčenáš.

Ten oblou(k) přes kolíbku má bejti prikrytej s rouchou hedbábnou. Ta znamená Boství a ělovječenství a též znamená jeho přívětivé pohledění, které děťátko Ježíš své milé Matce a Josefovi prokazovalo, tak aby také tobě též Svým libým pohleděním, když zase přide, na soud se ukáže, abys ho mohla uhlídati. Za to můžeš odřikati ookoliv a jak ti Pán Bůh dá vnuknutí. Amen.

Ukolébavky při symbolickém kolébání Ježíška: Zavítej k nám, dítě milé, smutných kratochvíle, že's nebylo přišlo dříve, byla smutná chvíle. Tebe ctí nebe v svém díle. Andělé zpívají mile. Ó korunko mého cíle, o, dítě přemilé. — Když patřím na Tvé očičky, vidím dvě hvězdičky, z nich zhází jasné jiskřičky, světlé co perličky plnou spanilé slzičky, co křišťálové potůčky, o světlo, světlé očičky, o, tecte slzičky. — Když dvě líčka rozvažuji, dvě růže spatřuji, jenž se nad krev červenají a nad sních běleji, ne tak malíři malují, ne tak růže v polích stojí, voní ty vonněji, chutněji, liběji. — Šetřím-li krásné nožičky, sou mramor běličký, zimou trnoucí prstíčky, jsou milé perličky. Poďte sem, malí čížíčky, slecte své perné kozičky, udělejte poduštičky, zahřejte jesličky. — Když patřím na Tě, maličký, jsi všecek