prepil som moje mile šikory, šito, bardo1, koryto, moja mila, veriš to? Keď neveríš, opater, dosc to budze tebe, Pane Bože. Anjel: Stary, do koscela zadzvaňaju. Stary: Hybaj do karčmy, co me dzivky. Stach: Zabil si nam brata Kubu. Stary: Co kuru, kuru som zarezal i ju žit. Stach: Ne kuru, ale Kubu. Stary: Gubu? Gubu som mal starú, tam som kupil novu. Stach: Ne Gubu, ale Kubu. Stary: Kuba je ožar i opil, ta zdech. Ta co mu mam na trunu odmerac. Odtial doťal 3, no dosc mu budze na družku, na širku i na výšku, dosc mu budze. Ta co mu mam eščik urobić1? Stach: Eščik mu maš zapłakać.

Přítel můj prof. Jan Soukup v Rakovníce, uveřejnil v C. Lidu stať, jak staří strojili postýlku předchůdci Kristovu sv. Janu Křtiteli. Obdobou dnes přidávám, že vysitrojovali kolíbku na sv. Tomáše Ježíškovi a symbolicky 'kolébali Děťátko, se zvláštními obřady. Prese všecku symboliku při líčení náboženského významu součástí kolíbky vyrozumíváme, že látek, jichž se dovolává staročeský návod s označením, kolik Otčenášů z růžence dlužno se modliti, opravdu nábožné jeptišky v klášteře u sv. Jiří na Hradě Pražském používaly, aby vystrojily o vánocích pro voskové Jesulátko kolíbčičiku a zavázaly stužky k ní a pak ve zbožnosti sifcužkami pohybovaly kolíbkou, zpívajíce příslušné ukolébavky, koledy. O rukopise, bývalém majetku neznámé klášterní panny šlechtičny u sv. Jiří na Hradě Pražském, viz Truhlář Josef, Katalog českých rukopisů universitní knihovny v Praze, 1906, č. 368. Truhlář popisuje podrobně obsah Svatojirského rukopisu ze století 17., z něhož vybíráme ukázku, jak tenkráte zbožní lidé, v polovici věku 17., slavili vánoce symbolickými ukolébavkami morvonozeného Ježíšlfea na sv. Tomáše. U-kolébavky nejsou všecky dnes 'známé, některé (Mé jsi potěšení), zdomácněly jako písně vánoční a pro jiné příležitosti.

Kterak má pobožná osoba kolíbku strojiti děťátku Ježíškovi na den sv. Tomáše.

Nejprve svrchní prkno nebo dřevo udělati se má a má býti cedrovýho stromu. To znamená Jeho Bosťví. Zaplaceno má býti 5 Otčenáš.

Spodní 'pTikno znamená jeho outlé, Svaté člověčenství, 10 Otčenáš. Sprinzle v kolíbce, ty mají býti z olivového dříví a ty znamenají milosrdenství Boží. Ty se mají zaplatiti 15 Otčenáš.