Rázový popis dřevěného větřáku na Hané.

Dovedný sekerník měl dobře celý týden práci, aby celý náboj palců vyrobil a do kola nabil. Otřené palce mohly se lícní dásní obrátit dozadu a zadní strana mohla dále snížit. Mlynář si dělával do' zásoby sám aspoň 2 náboje o větším počtu palců náhradních, jeden náboj docela přichystaný k nabíjení, jehož palce, když je dával do kola, jen »připucoval« a druhý zhruba přisekaný, který měl schnout na půdě až rok.

e) Brzda (č. 23), zvaná »hem« nebo' »šlajfa« (z něm.) je věnec z měkkého dřeva, složený z 5 nebo 6 loukotí a napjatý přes pa-leční kolo. Vnitřní strana tohoto věnce je přesně do kruhu vyřezána, aby dobře na kolo přiléhala. Brzda objímá 3/4 kola od spodu na levé straně kola (stojíme-li před palci) přes vrch na stranu protější. Začíná trámkem, do oblouku vyříznutým »pantoflem«, který je koncem svým volně zasazen na dřevěném hřebíku do stojatého trámku při stěně a má uprostřed vidlici a v ní na kolíku pohyblivý 1. článek brzdy, vespod pak podstavec »spraje« na podporu. Ostatní loukotě jsou spojeny na čep, kraje jejich jsou obloženy pásky z tvrdého dřeva, kolíky utaženými a mohou se jako klouby ohýbati. Konec brzdy je připojen čepem k svislému trámku, který sahá podlahou do mlynice a koncem je začepován do dlabu v draku. Zarážel-li se mlýn, brzdilo se neboli »hamovalo« pozvolna, aby se neurazily palce a neulomila křídla. Někdy při silném větru »šil mlén ai pod hemem« a křídla se přece točila, třebaže mlynář zabrzdil, aby mlýn zastavil a aby mohl odhodit s křídel plachty. Bývalo při tom tření kola a brzdy někdy tak veliké, že se až kouřilo ia mlynář volával: »zaraz, lebo se chętne!«, a tu musel učeň na draka stoupnout a zatížit, aby brzdu sesílil. Bylo-li kolo pokapáno mazadlem, brzda klouzala, až se kolo potřelo vápnem. Když se někdy kolo »rozlejtrovalo^ neboli popojelo v hřídeli k jedné straně, na níž mělo pak větší váhu a kulhalo1, trvalo' to až 3 minuty, nežli se brzdou zarazilo, aby se mohlo správně uklinovat a drak při tom jakoby) dýchal, tak se totiž zdvihal a klesal.

f) Křídla (6. 24), také »lopata« nebo nověji »perutě« větráku jsou 4 neboli 2 páry a mají úlohu hnacího kola; jsou zasazena v pravoúhlém kříži venku před přední stěnou větráku do hlavy hřídele. Otáčejí se proti směru hodinových ručiček a plochy jejich j,sou natočeny šikmo »šrekó« na rovinu přední stěny, levým bokem dozadu (stojíme-li před nimi), v úhlu asi /•í0 na