si to povážiti, co to bylo za dary, které ty panenky nesly, všecky je potratily. To jest bylo to znamení, že jest všemohoucí král, nad celým světem bohatý, on nic nepotřeboval. Ó vy, milé panenky, za vaše milé dary, aby jste se s Kristem Pánem tam v nebi radovaly. Všecky panny i mládenci, vdovy, také manželé, aby jste s Kristem Pánem radovali vesele. (Vidět, jak utrpěl vkus v 16.—17. století. Pozn. sběratelky.)

Kukuruiku je taim zima, ješlia by se nám peřina, kožuch a ten valašský, jančabory, podvazky. Jančabory se roztrhaly, pod-vazky se rozškrkaly a já nemám a ty též, optej se, má-li Mikeš. Mikeš praví, že má jedne, nech nám Káča pro ně sběhne, nech zavolá Marušku, neeb donese tvarůžků, k tomu hodinu klobásu, co se šestkrát opášu. —

Národopisná práce na Slovensku. »Český Lid« od začátku přibíral Slovensko do obvodu svojí badatelské a sběratelské práce. Víz podrobně výčet můj v »C. Lidu« XXVI, č. 8—9, kde jsem vyjmenoval podle ročníků zevrubně, kdo a o čem psali v oboru slovenského národopisu. »Český Lid« byl první z českých časopisů vědeckých, který od r. 1893 otiskuje vedle českých článků nejen písně, pověry, obyčeje atd. po slovenskú, než a hlavně i úvahy, studie, popisy celkové otiskuje slovensky. V řadách spolupracovníků »Českého Lidu« svorně stojí po boku cechů, Mo-ív.vanů, Slezanů řada nejlepších znalcii národopisu slovenského. Pravda, že se práce tříštila a dělila podle středisek. Až letos (1926) stala se vzájemná dohoda, vypracován program a sestavila se »Národopisná rada pro Slovensko v Bratislavě«, jejíž jednatel poslal mi k otištění v »Českém Lidu« delší zprávu, ze které podávám hlavní jádro a přeji ze srdce hojného úspěchu záslužné práci...

Slovensko, země »živého« dosud národopisu, trpělo dosud nesoustředěností národopisné práce. Pracovníků bylo by dosti, zvláště těch, kteří by chtěli pracovati, kdyby se jim dostávalo odněkud podnětů, ale nebyli jednotně organisováni. Zejména stále se pociťoval, jakož ovšem i na jiných vědeckých polích, rozdíl mezi martinským střediskem (okolo Slovenské Matice) a mezi Bratislavou (hlavně kolem university). Bylo potřebí překlenouti tento rozpor. Na 2. sjezdě československých národopisců v Brně, loni ve dnech petropavelských, navrhoval jsem, aby letošního roku byl uspořádán 3. sjezd na Slovensku, chtěje dosáhnouti soustředění národopisných pracovníků i národopisné práce na Slovensku. V Brně však, patrně z obavy, aby místo soustředění ne-