@Sv134

Co pak jest to za znamení na obloze nebeský a že oni vydávají slunce, měsíc paprsky? Vyšla hvězda od východu, ta nám byla zmarnění, že je maličké děťátko v Betlémě narozený. Já jsem narození zvěděl, stáda jsem v poli nechal, běžel jsem k svým kamarádům, tu radost jsem jim zvěstoval. Oni se mnou pospíšili až do Betléma města, jak Jesulátko spatřili, ach, jaká radostná cesta! Antoš vzal husle podpaždí, běžel Ježíškovi hrát, Tonda Šimon cimbalista jeho dobrý kamarád. Běžel Vojta, také Matouš se svou velikou basou, chtěli muziku dělati s celou domácí chasou. Děvčátka se dozvěděly, že tam všickni muži šli, každá doma shledávaly, co jen která našly. Jedna vejce, druhá máslo, rychtářova simetanu, by nějaké dary daly, děťátko' navštívily. Ta panenka -pekařova nese mastnou žemličku malinkému Ježíškovi obizrvláštní dar, košilku. A jak přišla před Jesličky, Anitas brunčel s dudlama, ona sobě poskočila, žemličku polámala. Ta panenka mlynárova nese dobrou krupičku, malinkému Ježíškovi chtěla vařit kasičku. A jak přišla přeď jesličky, radostí omámená aapomměla na krupičku, všecku ji rozháděla. Tetrezička řeziníkova smažila jitrničku malinkému Ježíškovi na izeleném rendlíčku. A jak přišla před jesličky, sem, tam se ohlížela, pes jí popad jitmiěkui a ta simutná plakala. Ta panenka pudmistro-va, co nejraněji vstala, malinkému Ježíškovi pár kuřátek chystala* Svázala je za nožičky, dříve než byl bílý den, a jak přišla před jesličky, vylítly jí z putny ven. Ta panenka šafářova nese dobrou smetanu malinkému Ježíškovi, nově narozenému. Jak šla smutná okolo zdi a tuae se tlačila, rozbili jí flašku její, smetana se vylila. Ta kulhavá Kateřinka šupe šujp, vejce nese, jde po ledě nebožátko>, celá se strachem třese; v tom letěl ptáček v povětří, jenom na něj pohlédla, smýMa se jí chromá noha, na vejce si upadla. Dcera pana pernikáře také spěšně běžela, toho nejdražšího medu do lamipy si nabrala. Vzala si bystrého posla, aby s ní čerstvě ispíchal a než přišla před jesličky, všecek med jí vylízal. Dcera pana zabiradínáka také spěšně běžela, z toho nejdražšího kvítí kirásný věnec uvila. Dala ho na svatou hlavu to nebeskému králi, při tom také krásnou kytku též panence Marii. Sběhly se tam mnohé panny a to sotoě radily, oo pak dáme Ježíškovi, bych me se také vdaly. ŘeMa Baruška Kateřince, Kateřinka Rozárce, co pak dáme Ježíškovi, bychime dostaly muže? Tu se měly k naříkání, ty panenky ubahy, kdo šel tady, litoval jich mnohých panen ubohých. Pan Ježíšek milostivý nad nimi se slitoval, že jsou inu to věrně, on všem za to muže- dal. Mužem