str. 140
stojí u louky tyč s deskou dřevěnou, na níž čte se tento výstražný nápis: Zakázaná cesta! Poutnice můj, vštip své hlavě: po cestě choď a né v trávě, aby nestihla tě výtka, že nelišíš se od dobytka. Eugen Stoklas.
Pojmenování ovoce na Plzeňsku. Z měkkého ovoce vařívaly se v Doudlevcích u Plzně slívy, trnoslavy, němce, švestky, višně a křešně. Malé višně jmenují se ptáčky, jiné jsou vajksle a kyselky. Jabłek je víc druhů: žitavky (dozrávají ve žních), jabka červený, kožený, panenský. Hrušky: václavky (dozrávají koncem září), Jakubky, krvavky, koženky, muškatelky, kamenky, kulatky, přesadavky a čápy. Planému ovoci říkají pláňata.
František Kraus.
Posvícení v Doudlevcích u Plzně. Tato obec, jež nyní je předměstím Plzně, ještě před válkou zachovávala starodávné zvyky vesnické. Posvícenské veselice bývaly jaksi druhou částí hodů maso'pustních. Kdežto však O1 masopustě bylo »víc masa než chleba«, o posvícení naopak převládaly dobroty moučné, zvláště koláče a roháče. Z masitých pokrmů byla vždy husa. Celou neděli »vod Božího rána« a přes celou noc až do svítáni v pondělí vydrželi sousedé a sousedky na posvícenské muzice. V pondělí dopoledne pak chodili hoši po vsi od stavení ke stavení s ohromným košem sbírat koláče i pečené husy. Dva z nich byli převlečeni do starých ženských šatů. Jeden koš nosil a druhý mu jej husami a koláči naplňoval. Když obešli celou ves, usadili se s kořistí v hospodě, rozložili husy a koláče po stolech a do hostiny se tu pustil pán.nepán. Často se přicházeli najíst žebráci a byli pohoštěni královsky. Kolikrát z té košíkové obchůzky přinesli chlapci lecos i s pekáčem. Tak jednou můj dědeček jako hoch dvacetiletý přinesl do hospody od jednoho sedláka, nejspíš od Hromadu, celou husu na pekáči ještě horkém, jak jej vytáhl rovnou z trouby. Zatím co jiný posvícenský sběratel vyjednával s pantátou a panímámou, otevřel si dědeček zkrátka troubu a husu i s pekáčem »vytroubil« beze všeho vyjednávání. František Kraus.
Léčivé kapradí. Pod plzeňskou vodárnou na Homolce u Doudlevce na lučinách »Za brůdky« (směrem k Hradišti) roste kapradí, o kterém se říkávalo, že je léčivé. Také jej v Doudlevcích a Hradišti k léčení používali. Podle pověstí musí se však toto kapradí utrhnouti o 11. hodině noční, kdy jeho léčivá síla má moc zázračnou. (Vyprávěla moje babička 751etá vdova domkářka Alžběta Krausová v Doudlevcích.) Frant. Kraus.
Šormovy vánoční ryby kam až doplavaly. Již ani nezaznamenávam, kdo všechno a kde »čerpá« z Českého Lidu a vůbec zamlčí, že to opsal z Č. Lidu, ač si nakladatel vyhrazuje všecka
|
|
