popisy přírodníieh zjevů mimio rázovité krajinné zvláštnosti dětské a dětinské pokusy, slovesné i oibrázkové (nešťastné řezy nemotorné linoleové »umělců« dětí!) ať redaktor vrátí hezky zase dětem, alby se jimi doma těšily, pokud nejsou skutečně novými, neznámými doklady pro vážné vědecké studium. Básně náladové mistrní ch básníků a oslavné vielebemí veličin místní oh, třeba zasloužilých, ať nezabírají izbytečně místa, určeného pro věcnou látku skutečně máirodpipiisinoui a vlastivědnou. Literární zprávy, netýkají-li se místopisu a vlastivědy toíhio kterého obvodu, nezabírejte, hlavně »vašoeitlemi« reklamními od firem jednotlivých místa beztak omezeného, určeného jen a jem p>ro poenání minulosti a přítomnosti zvoleného obvodu. Obrázky jasné, věrné reprodukce fotografií a zřetelných kreseb umělecké ceny (nikoli rozmazané strakamakatiny a primitivní klikyháky podle známý oh Venouškových vzíoirů z Hiimorisitických listů), buďtež zvoleny vhodně a přiměřeně k textům srozumitelným. Dítě ať počká, až se naučí kresliti, ať si nekazí krasocbJuť podobnými, třeba moderními hokusy pokusy, někdy tak primitivními, že by se za ně Křovák i Zulukafr s Eskymákem opravdu při známém přirozeném uměleckém nadání kmenů nevzdělaných, musil hanbiti. A tu jsem u cíle tohoto posudku. Představuji si, že vzorem pro po-do'hný isborníček buidb kaiždému, bďo-pocitivě se snaží podati děteni i rodičům četbu ušlechtilou slovem i O'brazem, bude Šormův Vlastivědný sborníček »Vesnice tkalců«. Již roztomilý obrázek na titulním listu (který tu otiskujeme), izinázorňující prvou školu ve Studenci, postavenou podle lidových staveb dřevěných, s o-zdobinou lomienioí, roku 1770! A zůstanu u obrázků čísla 1.: Malor váná almara, Pa-ivní škola, Dívky v národním: kroji, stará dřevěná fara, J. Hák, fairskejiclh pantáta, typ mužský J. Fejfaiv chalupa J. Tuicfhmiana ě. 19, statek J. Háika č. 39. Všecko čisté jako na sloupku! Program sborníčku stamoví si náš horlivý a milý spolupracovník, Ant. Šorm, slovy K. V. Eaise: »Svatoň povinností všech, kdo se v osadě 'zrodili, žijí, pracují, působí, jest, aby hleděli zachovati, co tu po předcíab zbyilo památného, rázovitého1, zajímavého, aby se sbíralo vše., co přispívá k historii, ke kulturnímu obrazu nejetn měst, ale i postediní vísky. :Mmoho mohlo býti zachováno, co- ise nevšímavostí, lhostejnoístí zitratilo nebo bylo zkaženo... Všude našlo by se došiti knílžek, záipisů listin, předmě-tův doimácích, hospodářských, obrazů, písní, přísloví atd„ jeż byly by jiným místním obrazem, dobovým. I život dneška je zítra minulostí, a potomek rád, vděčen, dojat postojí u památek po těch, kteří tu před' ním žili a ptracovali.« »Ovoce a práce zde shromážděná kéž je jedníim z kaménků ke stavbě celonárodní osobité vlastivědy české!« S tímto programem střídají se články. Napřed vroucí úvod o vesnici Studíenci od redaktora. Pak pra-