A naopak. Je toho jen příčina appercepční oscilace, úbytek, neb stupňovaní jasu představy, nhasínání její v době vyslovení, natahuje-li se slovo v nerovných dobách.-------

Že prosodioké »stopy«, ať prízvučné, ať časomerné, v lidové písni nejsou vodítkem a podnětem tvořivým, že jimi nemůže růst ani se pořádat komplikační skladba, jakou je i sčaso-vání (rytmika) v lidové písni, je samozřejmé.------

Zvláštní případ nerovnosti dob je tak zvaná sěasovka »zlatého seku«. V ní zmírá tep rovných dob — sčasovací život nejkratší doby tratí se v delší době, a této doby obraz tratí se jako vidina y prostoru doby rovnající se součtu obou předchozích dob.

V této sčasovce

Obraz v delší a delší době bledne; myslím, že kolik tu úbytku, tolik přibývá přílivu »nových věcí«.

Je na konci písně: je ale všude, ,kde třeba oddechu, v údivu pozastavit se; vzpomínkou ohlédnout se. Melodie se s ní něží; zrovna jak by tělo hladila: »hleď, tak vzrůstám, jako ty, do krásy«. Nesčetných je jich1 v melodických okrasách, na př.

Jak by píseň jimi byla vystlána; jak by napít se nemohla dosti krve, jež tytéž poměry k vzrůstu těla napájí. Notována byla jen na hrubším přiblížení číselném:

Min. Maj. — Celek

Ceká ještě svého tenkého vyměření na živém zpěvu. Žel,