str. 164
Často si je měřívám Hippovým chronoskopem; měřívám jen jejich vyslovení bez zatížení mysli jejich významem. Slabičné shluky artikulační mají tyto délky:

V obvyklé mluvě se stírají hlásky, »polykají«, tak je »umíme« vyslovovat, že na ně nemyslíme. Ve zpěvu zabarvují tón a dávají i stejně vysokému tónu hodnotu zvláštní.

Není divu, že pak zabírají slabiky slova stejné doby bez ohledu na délku a mnohost hlásek.
Je několik příčin, že slabičné shluky vyrovnávají se ve slově do rovných sobě dob-.
Jedna z nich je doba potřebná k vyslovení:

A věru, je těch přikladli v lidové písni tolik, že lze říci: ve slově jest jen s č a s o v ka r o v n ý c h dob; sčasov-ky nerovných dob skládají se ze slov.
Druhá z příčin jest ozáření slova stejným jasem appercep-čním po celou dobu vyslovení.
Třetí, je předmětný cit tónový, jenž vázán na délku, ukrajuje si po stejné době ze zvuku.
*) Od čísel třeba odečítat 0,039v, t. j. dobu zapěti, a vypětí hodinového stroje HCh.
|