jená bábovka se stolu. Zmizely při zpěvu všechny dlouhé tóny

Píseň vyzněla s časovkami, jež nahý tón si jen nalamoval:

Lze vypočítati, že z výplně jasného vědomí jedna tvořivá složka najisto zmizela: byl to asi předmětný cit ve slově »lásko — lásko«.

Kdež pak, ná faře »hříšné« myšlenky! Svah stráně se jistě tak srázně neklonil, tma lesu vyprchala a voděnka studená! Vždyť vedle horká káva z hrnečků dýmila.

Píseň k nepoznání; a že se jí dožadovalo v těch místnostech, bylo chtít daleký kraj, hýřivý barvou a pohybem, bleskotnou Moravu vtěsnat do ponuré feonmrky farské. — —

Exaktní zjištění rytmické vyžadovalo by postupnou eliminaci ostatních tvořivých složek z jasného vědomí —; ale předem vyžádalo by si zjištění tempa, změření každého tónu.

Ale ani v jediné sbírce písní — ze čtyřiceti — nepodjato toho měření.

Do mysli tvořivé těžko lze nahlédnouti, ale dohad změřenými okýnky tónů byl by pravděpodobnější.

Veškerý poklad lidových písní zůstává jako za zamženým sklem: jím neprohlédne už vědecká citlivost.

K jistotě sěasovací patří jistota prostředí, ve kterém zpíváno. Barevný obraz těch vzpomínaných hor, lesů, dolin; míst, obcí; voděnky, potůčků; jasného nebe neb chmiur na něm. Je třeba znáti rytmus vykonávané při zpěvu práce; pěvce prudkost citovou (vliv věku) a bystrost .myšlení.

Reálné motivy*) jsou složité. tlumy představ. Což lze tušiti při osobité úohylnosti jich, co z »hory« v mysli komu leží, co z »V'odenky«? Snad z, ní jen ta vlnka, jež teď poskočila? A z hory jen ta jedle na samém vršku, anebo jen jakési mračno, jež černí svou se navalilo zdola do výše?

Nelze s určitostí říci, .která z těch složek »hory« —¦ »voděnky« atd. tvořivě rytmicky zasahuje. Dohadujeme se toho. — —

Z představy, jež vytěsní do jasného vědomí tón, jsou to v prvé řadě artikulační shluky hlásek, slabik.