jak z podstaty komplikační skladby jeho vyplývá, není nikdy libovolné délky.

I po roku slyšel jsem z úst tyto »korunované« tóny, ve sbírkách bohužel nevyměřené, na vlas stejné v délce.------

Je-li tón v lůžku citovém jen svým (předmětným citem ustlaném (absolutní), půlí se sám sebou v době lv. To je živel sčaso-vací v absolutní hudbě; přenáší se hrou hudců i do lidové taneční síně. Nelze tu vypsati nádheru a opojnost tohoto sčaso-vání.*)

Mysl opojena řinčením cyimbálu, svázána .nukem gajd, potácí se jako rozstříhána jem ve vlnění takt u.

Zajímavé 'je, jak slovo, a co s ním v mysli žije, tomu se vzpírá, podléhá a láme.

Vítězné jsou sčasovky triolové na půdě půlených v písních zpívaných s průvodem hudců:

Svírá mne dlouho bolest, než hlasitě si povzdechnu. Dlouho se dívalo děvčátko na .košatý strom, než zvolalo

I tak všechna těsna jasného vědomí se může i postupně sbírat; až dojde chvíle, kdy zahoří jasným plamenem věc, až tón se sladí, a cit až zamihotá duhou všech barev a až vše se sváže logicky, myšlenkou. Všeho toho má býti v poměru k tónu, jak 5:1.

Tento poměr zůstává stálý v lidové písni. Čtěte jen jejich text! Jak hustou lučinou jest se prodírati praménku tónovému!

Z mysli nevypadne ani jediný tón, až vzpomínkou na všechny se vyplní vědomí jasné. Šestým tónem se tak stane; jím je motiv nápěvný a s ním i motiv »časovací zakončen.

Proto lze každý nápěvný motiv v lidové písni shrnout do lv v rovných dobách.