str. 168
Jak »rozrůstá« v času?
»Věcí« zůstává na mysli stejný počet po dobu motivu. Měsíc ani hvězdy nevypadnou z mysli, když již slovo »měsíc«, »hvězdy« vyřknuto.
»Věci« po celou dobu motivu vytěsňují vždy jen po jednom tónu: proto je píseň lidová jen jednohlasná, je kom-p 1 i k a č n í m d í 1 e m.
Každý nový tón stýká se s předchozím po dobu 0"lv a způsobuje tím větší tónový tlak v mysli.
Tak nastává pravidelné vlnení v hutnosti jasného vědomí, neboť v oné době 0"lv uhýbá některá h jeho veličin.
Působením výsledného citu upravuje se toto vlnění do rovných dob.
Ožívá v mysli základní, prvá vrstva «časovací motivu.
Váhou logickou padá slovo buď pod tato vrstvil — na delší

Jas appercepení vyrovnává ve slově stejně dlouhé tóny. Na delších tónech oscilují, kmitají se, narůstají součástky tlumů představ. Na krátkých zmírají.
Tep vládnoucí sčasovací vrstvy — výraz předmětného citu tónového — zastřihli je všechny doby na hodnoty1 x 2 x 3 x tak velké nebo na dílce 1h, 1I3, 1/i, 1/s.
Nezbývá než příklady doplnit slova.
Shrneme tóny nejkratšího motivu do lv:


Ve zpěvu nezabral (podle šetření zapisatele) více než 1-92V. Zpívaný je kratší mluveného.*)
Jednohlasný zpěv je důsledek »věcí«, »veličin« ve vědomí usazených v jasném vědomí. Jsou to: vojna — rodiče, a citových složek: běda — přesmutnému — starávali — těžko vychovali. Smutek hladí tóny do rovných dob.
Je to motiv z písně ze Vnorov:
Ach běda mně přesmutnému,
že já maska na tu vojnu;
|
*) Něco podobného je v písmích z Makové (Nocburna lidová; Hucl. Matice), Je to doklad, jak první motivy blízky jsou mluvě.
|