Předchozí 0171 Následující
str. 168

Jak »rozrůstá« v času?

»Věcí« zůstává na mysli stejný počet po dobu motivu. Měsíc ani hvězdy nevypadnou z mysli, když již slovo »měsíc«, »hvězdy« vyřknuto.

»Věci« po celou dobu motivu vytěsňují vždy jen po jednom tónu: proto je píseň lidová jen jednohlasná, je kom-p 1 i k a č n í m d í 1 e m.

Každý nový tón stýká se s předchozím po dobu 0"lv a způsobuje tím větší tónový tlak v mysli.

Tak nastává pravidelné vlnení v hutnosti jasného vědomí, neboť v oné době 0"lv uhýbá některá h jeho veličin.

Působením výsledného citu upravuje se toto vlnění do rovných dob.

Ožívá v mysli základní, prvá vrstva «časovací motivu.

Váhou logickou padá slovo buď pod tato vrstvil — na delší



Jas appercepení vyrovnává ve slově stejně dlouhé tóny. Na delších tónech oscilují, kmitají se, narůstají součástky tlumů představ. Na krátkých zmírají.

Tep vládnoucí sčasovací vrstvy — výraz předmětného citu tónového — zastřihli je všechny doby na hodnoty1 x 2 x 3 x tak velké nebo na dílce 1h, 1I3, 1/i, 1/s.

Nezbývá než příklady doplnit slova.

Shrneme tóny nejkratšího motivu do lv:





Ve zpěvu nezabral (podle šetření zapisatele) více než 1-92V. Zpívaný je kratší mluveného.*)

Jednohlasný zpěv je důsledek »věcí«, »veličin« ve vědomí usazených v jasném vědomí. Jsou to: vojna — rodiče, a citových složek: běda — přesmutnému — starávali — těžko vychovali. Smutek hladí tóny do rovných dob.

Je to motiv z písně ze Vnorov:

Ach běda mně přesmutnému,

že já maska na tu vojnu;


*) Něco podobného je v písmích z Makové (Nocburna lidová; Hucl. Matice), Je to doklad, jak první motivy blízky jsou mluvě.

Předchozí   Následující