tne, zapamatujeme, dokud nepřiskoěí jemu text;*) ba i souzvukem

utkví nám jasně na mysli. To je podstata lidových motivů.

3. Z té doby lv »rozrůstají« časově, ne po nějakém vzoru, ale »ze sebe«, nejen z tónů, ale ze vsí výplni jasného vědomí.

4. Je dílem k o m p 1 i k a č n í m, tak jak jím je nápěv, tak jak básnické slovesné dílo v lidové písni. Následné motivy vyvíjejí se myšlením, »prací«. Tato »práce« je zpravidla shodná se způsoby prací nápěvných, básnicko-slovesných; ale mnohdy na ní, jako základu odchylně se myslí nápěvně i básnicky slovesně.

Neliší se nijak od myšlení vůbec.

5. Sčasování lidové písně projevuje se jen zpěvem; neusta-luje se notou, jen pamětí se udržuje.

Jest architektoniky krátké, již asi po 68V se novým veršem opakuje.

8. Sčasovka ztuhne těsnou všech složek slova

Je jako ražený peníz, který neztratí hodnoty a tvaru, ať se zakotoulá třeba z Velké Bystřice u Rožnova do Vidče, do Něm-čie u Ivančic, do Střelíc, do Napajedel, do Vřesiny.**)

7. Každé slůvko, i když by bylo jen hláskou, vystříhá si svůj čas. Nebujejí a nepřehánějí se na něm stíny, jež by rušily klid myšlení; zpravidla do rovných dob se slabiky usazují.

8. Sčasovky z nerovných dob skládají se ze slov a nevybíjejí se ve slov ě.

Proto jsou nepoddajného účinu a břitkosti. Křeše se na každé částce jiskřivost.

Zvoní, když se lámou; každý úlomek svítí a nezhasne; teplo citové všech odstínil rozehřívá se na nich ve výheň. Sčasování