v lidové písni je obdivováno a velebeno. Je tím nejtvrdším v lidové písni. Udrží se na něm »prostřed more u Dunaja« i šoliaj prostřed jizby ve víru tanečním.

8. Všechny způsoby myšlení, i ono nejsložitější, »nadřadit«, »podřadit« sčasovky, nalézáme i v rytmice lidových písní; je dílem zralým a uměleckým. —-----------

Że pohled »časovací do lidové písně se prohloubil, lze děkovati jen fysiologicko-psycibologickým šetřením W. Wundta*) a práci H. Helmholtzově**) i Dr. Josefa Durdíka***).

Ve svých článcích (Úvod ku sbírce Bartoš-Janáček z r. 1901) a články v Hlídce r. 1879) jsem byl blízko zralejšímu náhledu do »časování lidové písně. Zejména dotkl jsem se v Úvodu sbírky Bartoš-Janáčkovy, »rozrůstání« sčasovacího str. XXXII., a v článcích Hlídky: »Můj názor o sčasování« vysloveno, že »sča-sovka v lidových písních dělá se ze slov a ne ve slově.«

Hrnčířské užitkové výrobky modranské jsou ode dávna známé a skutečně na vaření pevné a dokonalé. Příbuzné je řemeslo džbánkářské, na západním Slovensku v 17. až 19. století rozšířené. Též na Moravě na Vyškovsku v 18. a 19. století se provozovalo, i

Hmčířství ve »slobodném a královském meste Modre« již 300 let se provozuje. Poctivý cech byl tu ustaven, r. 1642. Zachovala se kniha 27 artikulů cechu hrnčířského pro tovaryše, z roku 1680. V titulním listě je poznámka, že pořádky jsou psány německy a česky. V prvním zápise 1680 je podepsáno 8 mistrů a 8 tovaryšů. Cechovní truhlici mistrovskou prodali hrnčíři mistři r. 1908.

Remeslo džbánkářské je jemnější a spíše k ozdobě bytu se výrobků jeho nyní užívá. Dříve sloužilo i denní potřebě slovenského lidu. Je všeobecné mínění znalců staré keramiky, že džbán-kářství v Modre je hodně staré. Není tomu tak. Datuje se až od