Přiženil se na nedaleké uherské kopanice. Docházíval do rodné dědiny. Na slovenské straně vzpomínají ho jako nejlepšího gaj-doše. Vypráví se, že v zápase s devíti gajdoši zvítězil, za to mu ze záští poěarovali. V paměti žije z těchto devíti gajdošů Filúz z lubínských kopanie, • Šaškem :z Lieskového, Hložka, Dědík a Malochův vyučenec Oprchal. Maloch hrával, až do roku 1855. Spával obyčejně jen chvílemi mezi hrou. R. 1855 dopustil se jeho syn loupežné vraždy. »U Sahaja«, podle silnice vedoucí ze Šanců do Uher, zardousil ženu, a byl potom, oběšen na »Ostrém vrchu« nad Moravským Lieskovým. Starý Maloch byl tím zlomen, veselost ho opustila a hrával potom jeta občas »fašančá-rom« do r. 1866.

Již za Malochova života působil stráňanský gajdoš Janošík, řečený Strechyr, 'a po Maloehovi převzal úlohu obveselovati gajdami. Působil do r. 1885. Je to dudák, o němž se zmiňuje Bartoš, že stráňanské »fašankáry« doprovází. (»Lid a národ« II: 1885, str. 148, 182). Název »dudanár« netýká se ho.

Na Strání byli tehdy hudci: měli troje housle a basu — jich hlavou byl Martin Zetka. Hudcům z rodiny Zetku, říkalo se »dudanári«; snad že jím Janošík někdy vypomáhal gajdami místo basisty, byl název »dudanár« mylně i na něho vztažen. Současně působila na Strání ještě druhá muzika s A. Neškerou v čele, majíc dvoje housle a basu. »Dudanári« Zetkové se časem s Janošíkem nepohodli. Poštvali na Janošíka výrostky a ti mu gajdy ukradli a zničili. Druhé Janošíkovy gajdy hýly zničeny při požáru. Janošík, roztrpčen, neguj doval potom (zemřel u syna v roce 1897.)

Janošík nehrál. Docházel proto z nedalekých lieskovských kopanie, z chalupy na úbočí po levé istraně pohraniční osady »Šanců«, gajdoš Oprohial. Maloch bydlel nedaleko něho, a tu se Oprchal přiučil hře na gajdy a chodíval se stráňanskými »fa-šančáry« do r. 1900. Zemřel po válce, jeho gajdy kdosi koupil.

Po Oprchalovi hrával na »fašanku« dudák z bzinských ko-panic, patrně Martin Mazák, řečený Šošker; jím byla by zahynula muzika gajdošská na Strání nadobro. Gajdoše při dnešním tanci masopustním »pod šable« nikdo' nenahradí; tanec i písně pozbývají rázovitosti a starobylosti bez muziky dudácké.

Stráňané však bez gujdoše přece nezůstali. Jan Zámečník, řečený Murtiška, koupil si gajdy kdesi až u Ipolských Šiahů, kamž chodí »do repy« za »gazdu«. Gajdy nejsou již rozměrný, horňáclký instrument, jehož »huk« dosahoval gajdoši až téměř Po lýtka (Bartoš), ale pro starobylost provedení (viz obrázek), nejsou bez zajímavosti. Vyrobil si je u Ipolských Šiahů jakýsi Pasák svinský. Zámečník si gajdy oblíbil. »Fašančáré« letos budou tedy míti nového gajd pse.