chensko. Na moravské i slovenské straně Javoriny žije v ústech lidu řada jmen gajdošů, z nichž mnozí jsou známi dnes jen z ústního podání.

Vypráví se o zápasech., které mezi sebou pořádali. Vzpomíná se právě Javoriny, jejímuž bezovému dřevu přikládán význam. Na »chebzové« dřevo chodívali výrobci gajd a gajdoši sami až pod zadní Javorinu od lidských příbytku nejvzdálenější; podle staré pověry byl bez, kam nedonikne kohoutí hlas,

Jak Zámečník gajdoval letos fašančárom o masopustě. Fotografoval Dt. L. Rutte.

nejlepším na »pískory«, frkačky gajd, tóny vyluzující. Měly prý silný tón a kouzlo, které při hudebních zápasech zajišťovalo vítězství. (Viz Zíbrt »Hrály dudy«, Praha, 1917.)

Obec Strání, na obchodní cestě, druhdy proslulé, spojující Uherský Brod s Novým Městem, měla podíl na udržování prastaré muziky gajdošsíké. V úterý masopustní slaví se tu podnes hlučně »fašank« (masopust). Fašančáré, t. j. pět ehasníků s »gazdou« v čele, provozuje tanec »pod šable«, používajíce k doprovodu tance a zpěvu gajdoše.

Nejstarší, v paměti Stráňanů gajdoš, byl Maloch ze Strání.